Edvard Beneš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Edvard Beneš (28. května 1884 Kožlany – 3. září 1948 Sezimovo Ústí) byl druhý československý prezident v letech 1935–1948 (resp. v letech 1935–1938, v období druhé republiky a okupace v letech 1938–1945 byl v exilu, v letech 1940–1945 jako prezident v exilu, dále prezidentem v letech 1945–1948). Byl jedním z vůdců I. odboje a představitel II. odboje.

Obsah 1 Život a politika 1.1 Před Mnichovem 1.2 Po Mnichovu 2 Dílo 3 Reference 4 Citáty 5 Podívejte se také na 6 Externí odkazy

[editovat] Život a politika

[editovat] Před Mnichovem

E. Beneš se narodil v Kožlanech na Rakovnicku jako nejmladší syn rolníka (10. dítě). V mládí studoval nejprve na gymnáziu v Praze-Vinohradech (1896–1904; bydlel v domě rodiny Oličovy, spřátelené s jeho přítelkyní a pozdější ženou Hanou [1]), po maturitě na Filozofické fakultě pražské Univerzity Karlovy. Od roku 1904 studoval ve Francii na Sorbonně a Svobodné škole politických nauk (Sciences Po), v roce 1907 v Berlíně. Studia Edvard Beneš zakončil roku 1908 v Dijonu doktorátem práv, o rok později pak v Praze složil rigorózní zkoušky. Tři roky vyučoval na obchodní akademii v Praze, od roku 1912, poté, co habilitoval v oboru filosofie, přednášel jako docent na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Za Rakouska neměla česká univerzita ani její Filozofická fakulta svou vlastní budovu a přednášky i semináře se musely konat na různých místech v Praze, proto Beneš přednášel v Krakovské ulici, v Klementinu, či v Kaulichově domě.

Po začátku první světové války organizoval vnitřní odboj (Maffie – český výbor odboje proti Rakousko-Uherské monarchii). Zajišťoval spojení odboje s T. G. Masarykem ve Švýcarsku. 1. září 1915 odešel do zahraničí, kde spolupracoval s Masarykem a M. R. Štefánikem. V Paříži organizoval zahraniční protirakouský odboj a reorganizoval kurýrní službu pro spojení s Maffií. Uspořádal cyklus přednášek o Slovanstvu na pařížské Sorbonně, propagoval československý politický program řadou článků ve francouzských novinách. V roce 1916 se Edvard Beneš podílel na ustanovení Československé národní rady, v níž zastával místo generálního tajemníka. Společně se Štefánikem získal souhlas dohodových mocností se zakládáním československých vojenských jednotek a přispěl tak ke vzniku samostatných legií ve Francii, Rusku a Itálii, které se úspěšně zapojily do bojů první světové války. Důležitým výsledkem Benešovy diplomacie bylo uznání Československé národní rady jako představitele nového státu Francií, Velkou Británií a Itálií.

Po vyhlášení svrchovanosti Československé republiky 28. října roku 1918 byl jmenován ministrem zahraničí ve vládě K. Kramáře, domů se vrátil v září 1919. V Paříži mj. dohodl nové hranice státu na jihu Slovenska (viz též Pařížská mírová konference, 1919). Edvard Beneš pomáhal zakládat Společnost národů, byl její místopředseda, člen Rady a předseda (1935). Prosazoval politiku kolektivní bezpečnosti. Od počátku se orientoval na poválečnou evropskou velmoc Francii, s níž v roce 1924 Československo uzavřelo spojeneckou smlouvu, a na země Balkánu, Rumunsko a Jugoslávii, s nimiž smluvně vytvořil obranný systém, tzv. Malou dohodu.

V letech 1921–22 zastával Edvard Beneš funkci československého předsedy vlády, poslancem parlamentu byl v letech 1919–26 a 1929–35. Byl členem a místopředsedou Čs. strany národně socialistické a významně ovlivňoval její politiku. Po abdikaci T. G. Masaryka byl zvolen 18. prosince 1935 za hlavu státu. Ve stejném roce uzavřelo Československo Benešovým prostřednictvím spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem (po jeho přijetí do Společnosti národů) a s Francií. Vojenskou pomoc Sovětského svazu v případě konfliktu smlouva vázala na předchozí pomoc Francie. Nejpozději od roku 1927 byl svobodným zednářem.

[editovat] Po Mnichovu

Po přijetí mnichovského diktátu 5. října 1938 abdikoval a 22. října 1938 odletěl pravidelnou leteckou linkou nejdříve do Velké Británie, později odcestoval do Spojených států amerických, kde přednášel na univerzitě v Chicagu. V roce 1940 přesídlil do Londýna, kde vytvořil tzv. exilovou státní reprezentaci a přebral funkci exilového československého prezidenta. Po okupaci Česko-Slovenska a vyhlášení Slovenského státu v březnu 1939 prohlásil Mnichovský diktát za neplatný a zaslal protest proti německé okupaci Čech a Moravy vládám hlavních evropských mocností i USA. Během války dosáhl uznání exilové vlády u všech spojenců. V prosinci 1943 uzavřel v Moskvě novou spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem. Také tam začal jednat s československými komunisty o poválečné podobě Československa (viz též Heliodor Píka). Na jaře 1945 Beneš odcestoval přes Moskvu na osvobozené území republiky; v dubnu ve slovenských Košicích jmenoval první poválečnou vládu, 16. května přijel do Prahy. 28. října byl v potvrzen ve funkci prezidenta a následně znovu zvolen 19. června 1946.

Po dobu okupace a neexistence parlamentu vydávala exilová vláda prezidentské dekrety, jež Beneš jako nejvyšší činitel podepisoval a po němž jsou často nepřesně nazývány jako „Benešovy dekrety“. Poválečné dekrety, kterými se upravovala konfiskace majetku Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů jsou dodnes kontroverzní.

Benešova nerozhodnost v únoru roku 1948 usnadnila komunistům převzetí moci v zemi. Za politické krize, vyvolané komunisty, mu ministři demokratických stran nabídli svoji demisi. Beneš jejich demisi po komunistickém nátlaku 25. února přijal a pověřil sestavením nové vlády předsedu KSČ K. Gottwalda. V květnu se prezident komunistům pokusil vzepřít, když odmítl podepsat novou československou ústavu (Ústava 9. května). Měsíc poté, 7. června 1948 abdikoval na úřad prezidenta, jeho nástupcem se pak stal K. Gottwald. Dne 3. září roku 1948 Edvard Beneš zemřel v Sezimově Ústí.

V dubnu 2004 schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR opakovaně přes předchozí veto Senátu zákon 292/2004 Sb. tvořený větou „Edvard Beneš se zasloužil o stát.“ Václav Klaus jej nevetoval, ale také nepodepsal, což vyvolalo jisté spory, má-li na takové jednání dle ústavy právo.

[editovat] Dílo

• Le problème autrichien et la question tchèque – 1908
• Otázka národnostní – Praha 1909
• Stručný nástin vývoje moderního socialismu – Praha 1910–11
• Stranictví. Sociologická studie – Praha 1912
• Mravní soustavy v soudobé francouzské filosofii – Praha 1913
• Le socialisme autrichien et la guerre – Paříž 1915
• Détruisez l'Autriche-Hongrie – Paříž 1916
• Vers la paix future – Genève 1916
• La Boemia contro l'Austria-Ungeria – Locarno 1917
• Bohemia's Case for Independence – Washington 1917
• K budoucímu míru – Praha 1919
• Válka a kultura – Praha 1922
• Zahraniční politika a demokracie – Praha 1923
• Smysl československé revoluce – Praha 1923
• Nesnáze demokracie – Praha 1924
• Locarno a svaz národů – Praha 1925
• Problém malých národů po světové válce v T. G. Masaryk: Problém malých národů v evropské krisi – Praha 1926
• Světová válka a naše revoluce. Vzpomínky a úvahy z bojů za svobodu národa. I–III – Praha 1927–1928, 1994
• Demokratická armáda, pacifismus a zahraniční politika – Praha 1931
• La France et la nouvelle Europe – 1931
• Boj o mír a bezpečnost státu – Praha 1934
• Politická činnost a filosofie T. G. Masaryka – Praha 1935
• Masarykova cesta a odkaz – Praha 1937
• Democracy Today and Tomorrow – New York 1939, Londýn 1939, 1940
  Demokracie dnes a zítra – Londýn 1942, Praha 1946, 1948, 1999
• Tři roky druhé světové války. Projevy a dokumenty z r. 1938–1942 – Londýn 1942
• Naše slovanská politika – Londýn 1943
  Úvahy o slovanství. Hlavní problémy slovanské politiky – Londýn 1944, Praha 1947, 1948
• Šest let exilu a druhá světové války, Řeči, projevy a dokumenty z r. 1938–45 – Londýn 1945, Praha 1946, 1947
• Paměti. Od Mnichova k nové válce a k novému vítězství – Praha 1947, 1948
• Mnichovské dny – Londýn, 1948, 1955, 1958, Praha 1968

[editovat] Reference

• J. Werstadt: Edvard Beneš als Politiker – 1924
• Beneš filosof a státník (sb.) – 1934
• J. Papoušek: Edvard Beneš, Třicet let práce a boje pro národ a stát – 1934
• L. Eisenmann: Un grand Européen Edvard Beneš – Paris 1934
• E. Chalupný: Edvard Beneš jako sociolog (SR) – 1934
• I. A. Bláha: Sociologické a filosofické základy Benešovy politické teorie (SR) – 1934
• E. Rádl: Edvard Beneš (KřR) – 1934
• B. Jakovenko: Edvard Beneš als Denker – 1935
• P. N. Miljukov: Masaryk a Beneš – 1936
• C. MacKenzie: Dr. Beneš – 1947
• E. B. Hitchcock: Zasvětil jsem život míru. Životopis Edvarda Beneše – 1948
• J. Patočka: Humanismus Edvarda Beneše (Kritický měsíčník) – 1948
• L. Feierabend: Beneš mezi Washingtonem a Moskvou – Washington, 1966
• F. Peroutka: Byl Edvard Beneš vinen? – 50./60. léta, Praha 1993
• E. Táborský: President Edvard Beneš, in Between East and West 1938–1948 – Stanford, 1981, česky: 1993
• P. Drtina: Československo můj osud – 1991
• F. Havlíček: Edvard Beneš, Člověk, sociolog, politik – 1991
• A. Klimek: Zrození státníka – 1992
• E. Táborský: President Beneš mezi Západem a Východem – Praha 1993
• J. Hanzal: Edvard Beneš – 1994
• V. Krajina: Vysoká hra – 1994
• Edvard Beneš československý a evropský politik – 1994
• I. Pfaff: Tragédie plná omylů (časopis Reportér) – 1994
• J. Pecháček: Masaryk, Beneš, Hrad. Masarykovy dopisy Benešovi – 1996
• K. Čapek: O Benešovi – Společnost EB / Eva, Praha 2000 [2]

[editovat] Citáty

• Stalin: „Já vím, že vy, Čechoslováci, nám Rusům nedůvěřujete. Ani vy, dr. Beneši, nám nedůvěřujete!“
  Beneš: „Ano!“
  Stalin: „A však já vás ujišťuji, že dodržíme smlouvu, kterou jsme s vámi uzavřeli – že Československo bude svobodná a nezávislá země a že my se nebudeme vměšovat do vašich vnitřních záležitostí. Jak to budete dělat, takové to budete mít.“
  (Stalinův přípitek na večeři na Benešovu počest, když se jaře 1945 vracel z londýnského exilu přes Moskvu do Československa [3])

[editovat] Podívejte se také na

• Lex Beneš
• Lex Masaryk
• Pařížská mírová konference, 1919 – k založení ČSR
• Heliodor Píka – k jednáním s Moskvou za II. světové války
• Benešovy dekrety
• Únor 1948
• Seznam hlav českého státu
• První republika

[editovat] Externí odkazy

životopisy:

• Profil na stránkách Pražského hradu, převzatý ze slovníku KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století
• Stručné heslo ve slovníku KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918
• Profil na stránkách Životopisy on-line

od Beneše:

• Dokument: Beneš Stalinovi, Panu maršálovi Svazu sovětských socialistických republik J. V. Stalinovi, Dr. Edvard Beneš, Praha 16. května 1945 (Britské listy, 11.5.2006)
• Rozhlasový projev po rezignaci na funkci prezidenta 5. října 1938

o Benešovi:

• Edvard Beneš a jeho dekrety - (sudeto)německý problém, Eva Hahnová, Hans Henning Hahn, Britské listy, 11.7.2002
• Edvard Beneš - zasloužil se o stát, Přemysl Janýr, Britské listy, 26.8.2003
• Čapek a Beneš - boj za svobodu ducha a srdce, Věra Olivová, Britské listy, 23.12.2003
• projev Lubomíra Zaorálka ke 120. výročí Benešova narození, www.zaoralek.cz, 28.5.2004
  120. výročí od narození Edvarda Beneše, Lubomír Zaorálek, Britské listy, 1.6.2004
• Beneš se zasloužil o komunistický stát, Jaroslav Hutka, hutka.cz, 26.4.2004