Kočín (okres Plzeň-sever)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Kočín | |
|---|---|
| základní data | |
| status: | obec |
| NUTS 5 (obec): | 578771 |
| kraj (NUTS 3): | Plzeňský (CZ032) |
| okres (NUTS 4): | Plzeň-sever (CZ0325) |
| obec s rozšířenou působností: | Kralovice |
| pověřená obec: | Kralovice |
| historická země: | Čechy |
| katastrální výměra: | 3,76 km² |
| obyvatel: | 120 (3. 7. 2006) |
| zeměpisná šířka: | 49° 55' 45" |
| zeměpisná délka: | 13° 28' 40" |
| nadmořská výška: | 400 m |
| PSČ: | 331 41 |
| základní sídelní jednotky: | 1 |
| místní části: | 1 |
| katastrální území: | 1 |
| adresa obecního úřadu: | Kočín 35 331 41 Kralovice |
| starosta: | Jaroslav Meiner |
| E-mailová adresa | |
Kočín, dříve Kočiny, je vesnice ve východní části okresu Plzeň-sever, 6 km jižně od Kralovic. Ve stejnojmenné obci žije okolo 122 obyvatel, její katastrální území zaujímá 376 ha a PSČ všech adres je 331 41. Ves je součástí Mikroregionu Dolní Střela.
Vsí protéká Kočínský potok.
Obsah |
[editovat] Historie
Z písemných pramenů se o Kočínu poprvé dozvídáme v roce 1183, kdy kníže Bedřich daroval ves plaskému klášteru. V roce 1390 je zmiňován Enoch z Kočína, který možná sídlil na svobodném dvoře při vsi.
Na počátku husitských válek v roce 1420 získali Kočín spolu s dalšími vesnicemi a městečkem Kralovicemi od krále Zikmund katoličtí páni bratři Hanuš a Bedřich z Kolovrat na Libštejně a Krašově. Z 16 usedlostí, které byly zmiňovány začátkem 15. století, nepřečkalo náboženské války šest.
V roce 1510 se vrátil Kočín do majetku kláštera, ale již v roce 1518 byl opět zastaven, tentokrát Albrechtovi z Gutštejna. Ten Kočín postoupil v roce 1531 Vilému Podmokelskému z Prostiboře, který v té době vlastnil kaceřovské panství. Roku 1539 získal kaceřovské panství i se vsí Kočín Floriánu Gryspekovi. V urbáři panství z roku 1558 je v Kočíně připomínáno 10 usedlých: Vondra Hůlka, Jan Šmauz, Bureš Kára, Mikeš Suchý, Jan Pekař, Bárta Lašek, Beneš Jílek, Jan Jindřichů, Kuba Hospodář a Kuba Vaňourek.
Rod Gryspeků z Gryspachu jej držel až do konfiskace Ferdinandem II. po bitvě na Bílé hoře. V roce 1623 byl Kočín vrácen do vlastnictví plaského kláštera. Cisterciáci drží ves až do zrušení kláštera Josefem II. roku 1785. Kočín přešel s celým klášterním panstvím do správy náboženského fondu, od kterého jej v roce 1826 v dražbě koupil kníže Metternich. Po zrušení patrimoniální správy se Kočín stal samostatnou obcí, ke které patřila i ves Kopidlo.
V 19. století se v Kočíně vyráběla vitriolová kyselina sírová, výrobu vlastnili Liewaldové a pro Kočín znamenala jeho největší rozmach – v roce 1850 měl 688 obyvatel. Po zániku těžby klesl počet obyvatel, takže k roku 1869 jich bylo jen 270. Stopy po těžbě lze najít v údolích Kočínského a Kralovického potoka v podobě štol a odvalových hald břidlice, ve vsi pak pozůstatky budov a pecí.
Na začátku roku 1924 byla ves přejmenována na Kočín.
[editovat] Okolí
Kočín sousedí s Kopidlem na severozápadě, s Dolním Hradištěm na jihovýchodě, se zaniklým Čečínem na jihozápadě a Babinou na západě. Kočín leží na jihozápadní hranici přírodního parku Rohatiny.
[editovat] Reference
- Severní Plzeňsko I, Irena Bukačová, Jiří Fák, Karel Foud, Nakladatelství Českého lesa, Domažlice, 2001, ISBN 80-86125-23-8
- Karel Rom: Představujeme obce regionu: Kočín; In: Kralovicko – kronika regionu, roč. 1 (2002/3), č. 9, s. 18
- Karel Rom: Hrad Krašov a jeho majitelé; In: Kralovicko – kronika regionu, roč. 1 (2002/3), č. 2, s. 3–4
