Kočka horská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kočka horská

Taxonomické zařazení

Říše:	Živočichové (Animalia)
Kmen:	Strunatci (Chordata)
Třída:	savci (Mammalia)
Řád:	Šelmy (Carnivora)
Čeleď:	Kočkovití (Felidae)
Podčeleď:	Malé kočky (Felinae)
Rod:	Kočka (Oreailurus)
Druh:	Kočka horská (O. jacobita)

Binomické jméno

Oreailurus jacobita
Cornalia, 1865

Kočka horská (Oreailurus jacobita) je jedna z nejvzácnějších a nejméně známých kočkovitých šelem. Je to malá kočka připomínající zmenšeného sněžného leoparda a stejně jako on obývá vysoké hory, vrcholky jihoamerických And.

[editovat] Synomyma

Felis jacobita
Leopardus jacobitus

[editovat] Popis

Hmotnost: 4-7 kg
Délka těla: 57-64 cm
Délka ocasu: 35-48 cm
Výška: 36 cm

Kočka horská je o něco málo větší než kočka domácí. Nápadný je velmi tlustý a dlouhý ocas. Zvláštností kočky horské jsou některé znaky na lebce, přesněji velká, dvoukomorová sluchová výduť (bulla tympanica)

Srst je hustá a dlouhá, na hřbetě až 4 cm, 3,5 cm dlouhé chlupy vyrůstají na ocase. Základní barva je stříbrošedá nebo popelavá, hnědošedá nebo načervenalá. Tmavší, na těle nepříliš zřetelná kresba je tvořená je tvořená rezavými rozetami na bocích a pruhy. Končetiny jsou mourované, s černošedou kresbou. Břicho je světlejší, s tmavými tečkami, ušní boltce jsou vždy šedé. Ocas je kroužkovaný, kroužků bývá šest až devět, u mladých zvířat jich bývá i více a jsou tenčí. Někteří jedinci mají špičku ocasu bílou.

Kočka horská bývá zaměňována s horskou formou kočky pampové, jejíž areál se překrývá s místy výskytu kočky horské (sympatrický výskyt). Srst kočky pampové je spíše žlutohnědá s tmavší, výraznější kresbou. Také má kratší ocas.

(pozn. sluchová výduť je dutý výběžek spánkové kosti pod kostěnným zvukovodem).

[editovat] Rozšíření a stanoviště

Kočka horská obývá skalnaté vysokohorské pouště Andských vrcholů v nadmořské výšce nad 3000 m. n. m. Areál jejich výskytu je pruh táhnoucí se od severního Chile a severozápadní Argentiny na jih Peru a do jihozápadních oblastí Bolívie.

Žijí na skalnatých, velmi suchých a chladných vrcholech vysoko nad hranicí lesa. Vegetace je tvořena zakrslými trávami a keři. Také se vyskytují na vysokohorských vlhkých loukách a vzácně i při hranici sněhu. Největší nadmořská výška, ve které byla kočka horská spatřena, je 5100 m. n. m.

Areál kočky horské není a nemůže být jednotný, protože náhorní plošiny jsou rozděleny hlubokými údolími.

[editovat] Biologie

O chování kočky horské je toho známo jen velice málo. V posledních 25 letech bylo zdokumentováno méně než 10 pozorování kočky horské v jejím přirozeném prostředí, a žádná kočka není chována v zajetí. V zoologických sbírkách na celém světě je pouze pět lebek této vzácné kočkovité šelmy. Teprve v dubnu 2004 se podařilo odchytit jednu samici a vybavit jí telemetrickým obojkem, následně bylo odchyceno a označeno ještě dalších devět jedinců. Sledování ukázalo, že kočky horské jsou aktivní hlavně v noci nebo jsou diurnální (aktivní za soumraku a za úsvitu). Jsou samotářské a nebojí se lidí (Yensen and Seymour, 2000).

Jejich hlavní kořistí jsou pravděpodobně činčily, na jejíchž lov jsou specializované; jejich hlavní kořistí je činčila krátkoocasá a činčily rodu Lagidium, jako je činčila ušatá nebo činčila horská. Pravděpodobně loví také další malé hlodavce, jako je tukotuko, malé ptáky a plazy.

Pokusy vybavit obojkem i další kočky horské byly ukončeny poté, co byla první označená samice nalezena mrtvá v pytlácké pasti.

[editovat] Ohrožení

Kočka horská je v celém svém areálu velmi vzácná, odhaduje se, že na celém světě žije méně než 2500 rozmnožujících se jedinců. Narozdíl od ostatních kočkovitých šelem není ohrožována dvěma nejčastějšími příčinami vymírání druhů - ztrátou životního prostředí a ilegálním lovem ve velkém. Na náhorních plošinách, kde kočka horská žije, je totiž velmi malá hustota lidského osídlení, a kočky horské jsou příliš vzácné, než aby se vyplatilo je lovit kvůli kožešině.

Indiáni je nazývají titi a považují je za posvátná zvířata. Vycpané kočky nebo jejich kůže jsou používány při ceremoniích, které mají zajistit dobrou úrodu a nebo vysokoprodukčnost domácích zvířat. V severní Bolívii a Chile existuje další pověra - kdo spatří kočku horskou, musí jí zabít, jinak ho stihne smůla. Pytlačení, společně s fragmentací populace, je největším rizikem pro přežití druhu.

Dalším důvodem, proč jsou kočky horské tak vzácné, může být jejich potravní specializace. Činčily žijí v malých koloniích (max 60 jedinců) a jejich výskyt je roztroušený. Proto má kočka horská velké teritorium a malou populační hustotu. A existují teorie, že hlavní kořistí kočky horské je (byla) jen jeden druh činčily, činčila krátkoocasá, jejíchž populace byla zmasakrována kvůi kvalitní kožešině na počátku 20. století. Činčila krátkoocasá je v současnosti kriticky ohroženým druhem, je dokonce možné, že v přírodě vyhynula. I ostatní druhy činčil byly a jsou loveny. Je-li kočka horská potravním specialistou, hlavní příčinou vzácnosti kočky horské by pak byl nedostatek potravy v důsledku nadměrného lovu její hlavní kořisti člověkem.

Oficiálně je kočka horská chráněná ve všech čtyřech státech, kde se vyskytuje, Washingtonská úmluva jí zařazuje v příloze I.

[editovat] Podívejte se také na

	Kočkovití
Malé kočky: kočka domácí \| kočka divoká \| kočka šedá \| kočka bažinná \| kočka pouštní \| kočka černonohá \| manul \| kočka bornejská \| kočka Temminckova \| kočka zlatá \| kočka bengálská \| kočka plochočelá \| kočka cejlonská \| kočka rybářská \| kočka pampová \| kočka slaništní \| kočka tmavá \| kočka horská \| rys kanadský \| rys ostrovid \| rys pardálový \| rys červený \| karakal \| serval \| jaguarundi \| ocelot velký \| ocelot stromový \| margay \| puma
Velké kočky: kočka mramorovaná \| levhart obláčkový \| irbis \| lev \| tygr \| levhart skvrnitý \| jaguár
Gepardi: gepard