Komunistický režim v Československu
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Komunistický režim (Komunistická diktatura) je označení pro období, po které v Československu vládla KSČ. Zahájil je Únorový převrat na začátku roku 1948 a ukončila sametová revoluce v listopadu 1989. Obecně je často označován za jeden z nejtvrdších komunistických režimů panujících v Evropě mimo území ovládané přímo Sovětským svazem.
Během tohoto režimu byly statisíce lidí z politických důvodů uvězněny, internovány nebo umístěny do pracovních či koncentračních táborů či PTP a tisíce dalších se staly obětí justičních vražd nebo zemřely ve vězení či při pokusu o překonání železné opony.
[editovat] Vznik, vývoj a zánik
Komunistický režim v Československu se vyznačoval absencí svobodných voleb (volby sice existovaly, měly však ryze formální charakter) a kolísající úrovní teroru. Nejtvrdší bylo období po převratu a první polovina 50. let, které bylo charakteristické používáním nejbrutálnějších metod stalinismu, včetně justičních vražd a vytváření koncentračních a pracovních táborů pro politické odpůrce a režimem označené „nespolehlivé občany“.
Režim plánovitě likvidoval své politické odpůrce, náboženské představitele a nekomunistickou inteligenci, snažil se omezit vyšší vzdělání na politicky spolehlivé jedince. Extrémní ideologizací institucí podílejících se na výchově mládeže se pokoušel vychovat si své nástupce. Z části se jednalo o nové, režimem zřízené instituce, ty původní (Skaut, Junák) z dob předúnorové ČSR byly označeny za buržoazní a zrušeny.
V druhé polovině 50. let došlo, vzhledem nástupu nového vedení v SSSR a k odsouzení kultu osobnosti Josifa Stalina, k postupnému uvolňování režimu, které dosáhlo svého vrcholu v podobě pražského jara, nakonec však potlačeného za pomoci vojenské intervence vojsk států Varšavské smlouvy 21.srpna 1968. Invaze v souladu s tzv. Brežněvovou doktrínou měla potlačit údajnou kontrarevoluci podporovanou proreformním křídlem KSČ.
Následovalo nové utužení režimu (tzv. normalizace) a znovunastolení teroru proti jeho odpůrcům, ne však ale zdaleka v takové míře, jako v 50. letech. Po ztrátě podpory ze strany Sovětského svazu (v období perestrojky Michaila Gorbačova), který ztratil nedlouho před svým zhroucením ve střední a východní Evropě vliv, se režim začal rozkližovat a po propuknutí sametové revoluce se cekem překvapivě bez většího odporu během několika měsíců sám zrušil.
Podle zákona o protiprávnosti komunistického režimu byl posléze komunistický režim, panující v Československu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, prohlášen za zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný.
[editovat] Oběti
Podle ÚDV bylo v průběhu Komunistického režimu v Československu popraveno pro politické trestné činy 248 osob (247 mužů a Milada Horáková), asi 4500 osob zemřelo ve vězení a nejméně 282 při pokusu uprchnout přes železnou oponu. Dále v letech 1948-1989 zemřelo při výkonu služby nejméně 584 pohraničníků (jen 11 z nich však v důsledku střetu s narušiteli hranice).
Do vězení bylo z politických důvodů odsouzeno přes 205 000 lidí, do Táborů nucené práce bylo bez soudu zařazeno asi 20 000 lidí a do Pomocných technických praporů z politických důvodů asi 22 000 osob. Do zahraničí uprchlo v letech 1948-1987 170 938 občanů. ÚDV zdůrazňuje, že čísla nejsou konečná, mnoho materiálů se dosud nepodařilo zpracovat nebo prostě zmizelo, navíc statistiky nezahrnují některé nezákonné internace, utajené vraždy a lidi zemřelé na následky věznění po propuštění - lze předpokládat, že skutečné počty obětí jsou vyšší a že dosud uveřejněná čísla mohou být ještě upravena směrem nahoru. [1]
[editovat] Reference
- ↑ [http://www.mvcr.cz/policie/udv/popraveni/obeti/index.html Údaje o počtech obětí komunismu v Československu na stránkách ÚDV zpracované Prokopem Tomkem, stav stránek k 12. březnu 2007
