Invaze do Československa
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Invaze do Československa (Operace Dunaj) byl vojenský vpád vojsk pěti socialistických zemí (Varšavské smlouvy) v čele se Sovětským svazem (SSSR, Maďarsko, NDR, Polsko, Bulharsko). Jediným členem Varšavské smlouvy, který se invaze nezúčastnil, bylo Rumunsko, pod vedením svérázného diktátora Nicolae Ceauşesca.
Byla obsazena většina důležitých měst v tehdejší ČSSR, krátce po příjezdu tanků a obsazení letišť na kterých přistávala sovětská letadla s další vojenskou technikou. Veřejnost během prvního týdne okupace vyjadřovala silný odpor, sama však ničeho nezmohla; bylo přerušeno rozhlasové i televizní vysílání. Následně došlo k potlačení československého pokusu o reformu socialismu - Pražské jaro 1968. Došlo k zatčení a internaci československých vedoucích představitelů - Dubčeka, Smrkovského, Černíka a dalších. Od invaze zde zůstala vojska SSSR až do roku 1991.
Obsah |
[editovat] Průběh
V noci z 20. srpna na 21. srpna 1968 začala invaze do Československa. První útočná vlna proběhla v ranních hodinách, kdy byla obsazena letiště, na které následně začala přistávat dopravní letadla s vojenskými jednotkami. Řev přistávajících motorů varuje mnoho občanů u okolí letišť, že začíná invaze. Soukromé osoby začínají šířit zprávy o útoku jednotek Varšavské smlouvy. V dopoledních hodinách jsou přenášeny rozhlasem dramatické scény se střelbou, rozhlas následně přechází do ilegality, ale pokračuje ve vysílání zpravodajství o situaci v zemi.
V průběhu invaze bylo nasazeno do československých ulic přibližně 5 000 až 7 000 tanků, které byly následovány velkým počtem pozemních jednotek v odhadovaném počtu 200 000 až 600 000 mužů. V průběhu invaze bylo 72 Čechoslováků zabito a stovky zraněno. Invaze měla za následek také emigraci přibližně 300 000 lidí z republiky (70 000 okamžitě po invazi).
[editovat] Zahraniční ohlasy
Spojené státy americké na tuto skutečnost nijak nereagovaly, neboť pro ně byla přednější bilaterální dohoda se Sovětským svazem a poválečné rozdělení tehdejší Evropy respektovaly. Britská vláda nechtěla ohrozit své obchodní zájmy se SSSR a dalšími zeměmi Varšavské smlouvy. Některé socialistické státy odmítly vyslat své jednotky do ČSSR (například Rumunsko), jiné (například Jugoslávie) vyjádřily vedení KSČ podporu, nabídly dokonce i materiální pomoc.
[editovat] Dnešní pohled
Dodnes zůstává tato událost černým místem československých dějin, od kterého se představitelé dnešního Ruska, stejně jako dalších zemí, které se vpádu účastnily (hlavně Polsko), distancují.
