Konstantin Biebl
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
|
|
Konstantin Biebl [bíbl] (26. února 1898 Slavětín – 12. listopadu 1951 Praha, sebevražda) byl český básník.
[editovat] Život
Narodil se ve Slavětíně u Loun. Studoval reálku v Lounech, nedokončil ji a odešel do Prahy.
Biebl musel narukovat na frontu do první světové války. V lednu 1918 byl na balkánské frontě, raněn, zajat a odsouzen k trestu smrti, popravě unikl útěkem ze zajetí.
Po roce 1918 studoval na lékařské fakultě, ale povolání lékaře nevykonával.
Po roce 1934 byl členem Skupiny surrealistů v ČSR
[editovat] Dílo
Počátky jeho tvorby se objevují v časopise lounských studentů – Cíl. Další tvorba pak odráží jeho zážitky z války, trpěl depresemi. Dále jeho tvorbu ovlivnilo přátelství s J. Wolkerem a cestování, které bylo Bieblovým koníčkem. Ze začátku tvořil se svým strýcem Arnoštem Rážem.
Jeho tvorba je samozřejmě silně protiválečná (samozřejmě, že po válce byl vyloženě pacifistický a silně protiválečný pocit nejsilnější, časem se tento pocit zmírňoval). Dále se u něj objevují medicínská témata (báseň pitevna), motivy války, úzkosti a strachu z budoucnosti. Jeho literární vývoj začal v proletářské poezii, kde byl ovlivněn Wolkerem, pak se přes surrealismus a poetismus dostal až k sociální poezii. Ve své době byl členem Devětsilu.
- Písně souchotináře – první cyklus básní (1919), který byl publikován v časopisech.
Proletářská poezie:
- Věrný hlas – o J. Wolkerovi
- Zlom
- Zloděj z Bagdádu – tato sbírka se začíná klonit k poetismu
Poetismus:
- Zlatými řetězy (1926), zde experimentoval s eufonickou stavbou verše. (básně Skála, Akord atd.)
- S lodí, jež dováží čaj a kávu – tato kniha vznikla jako ohlas na cestu, kterou uskutečnil polovině 20. let, na Cejlon, Sumatru, Jávu, Indonésii a do Alžíru. Toto platí mimo první (vzpomínkové) části, kde vzpomíná na mládí a na otce. V této sbírce z roku 1927 uplatňuje svou společenskou kritičnost v kombinací s okouzlením exotikou.
- Modré stíny
- Nebe, peklo, ráj
Surrealismus:
- Nový Ikaros (1929) – vícetematická sbírka. Používá zde ztvárnění asociativní metodou. Svůj život bere jako „pohled do tmy a prázdna“. Tato sbírka je vrcholem jeho meziválečné tvorby. Znovu se zde objevují vzpomínky na jeho cestu dětství a mládí.
- Zrcadlo noci – vydáno těsně před druhou světovou válkou 1939.
Poválečné sbírky (během druhé světové války nevydával):
Politická sbírka:
- Bez obav
Próza: Jeho próza byla zcela pod vlivem poetismu a neměla velký význam.
- Plancius – toto dílo je velmi proti kolonialisticky zaměřeno, jedná se o cestopisnou prózu. Rozvíjí zde motiv (který můžeme považovat za základní), hledání slova děkuji v učebnici malajštiny.
- Cesta na Jávu – vydáno posmrtně v r. 1958.
