Láska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Slovo láska může mít víc významů, od něčeho bytostně důležitého (láska mezi mužem a ženou, vlastenectví - láska k vlasti) po vyjádření spokojenosti nad chvílí zábavy („Miluji ten film“). Termín „láska“ může popisovat intenzivní pocit náklonnosti nebo emocionální stav. Nejčastěji však láska označuje vysoce pozitivní vztah mezi osobami (zvláště mezi mužem a ženou). Pro svůj velký psychologický význam je láska jedním z nejdůležitějších námětů v umění. Knihy a mnoho filmů či divadelních her popisuje příběh lásky. Zejména populární hudba je o lásce.

Obsah

1 Láska v křesťanství
2 Zamilovanost a láska
- 2.1 Zamilovanost z biologického a chemického pohledu
- 2.2 Mýty a pravdy o lásce a zamilovanosti z psychologického pohledu
3 Definice lásky
- 3.1 Láska mezi lidmi (interpersonální)
4 Doporučené články
- 4.1 Láska mezi lidmi
- 4.2 Různé typy lásky (filie)
5 Externí odkazy
6 Literatura

[editovat] Láska v křesťanství

Tento článek týkající se křesťanství je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.

Láska k Bohu a bližnímu je v křesťanství považována za největší ze třech nejvyšších ctností (což jsou Víra, Naděje a Láska).

[editovat] Zamilovanost a láska

[editovat] Zamilovanost z biologického a chemického pohledu

Když poprvé spatříme nějakého člověka, lidské oko přenese jeho obraz do mozku, který vyhodnotí zda se tento člověk hodí právě k nám. Někteří psychologové se domnívají, že nosíme ve svém podvědomí zapsány určité charakteristické rysy. Všechny tyto rysy dáváme najevo řečí těla - tím jak se pohybujeme, tváříme a chováme.

Když se na nás podívá osoba opačného pohlaví, její mozek během vteřiny vyhodnotí, jestli neseme stejné znaky. Pokud mozek vyhodnotí, že jsme osobou vhodnou k seznamování, spouští se další reakce v lidském těle.

Vzruchy přenesou do nadledvinek pokyn, aby začaly produkovat hormon adrenalin. Dále se uvolňuje fenylethylamin $(C 8 H 11 N)$ . Fenylethylamin vyvolává euforii podobně, jako droga amfetamin. Dalšími uvolňovanými látkami jsou dopamin, který zlepšuje náladu a nonadrenalin, jenž se podílí na přenosu vzruchů do mozku. Na tváři zamilovaného člověka se objeví malé červené flíčky, což je zase způsobeno prokrvením cév.

Zamilovaný člověk začíná být postupně na fenylethylaminu závislý. Pokud nedostane svojí dávku, tak nejí, nespí a nepracuje.

Fenylethylamin se vylučuje pokaždé, když jsme v přítomnosti milované osoby. Vylučování fenylethylaminu se později snižuje a nahrazuje jej jiný hormon - endorfin. Pokud nejsou lidé připraveni na fakt, že jejich láska pomalu vyprchá (snížení hladiny fenylethylaminu), dochází k rozchodu.

[editovat] Mýty a pravdy o lásce a zamilovanosti z psychologického pohledu

Tento článek nebo jeho část obsahuje informace, které nejsou ověřené. Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámen, opravte, prosíme, nepřesnosti a doplňte prameny (literaturu apod.), které dokládají uvedená tvrzení.

Tento článek nebo jeho část může obsahovat výsledky vlastního výzkumu nebo neověřená tvrzení. Prosím pomozte Wikipedii tím, že přidáte reference. Podívejte se na diskusní stránku, kde mohou být uvedeny další detaily.

Hlavní falešnou představou lidí je, že zamilovanost je láska, nebo že je alespoň jedním z projevů lásky. Problém je např. v tom, že zamilovanost je spojena se sexualitou. Pokud nejsme netrpíme úchylkou, nemůžeme pocítit sexuální touhu vůči svým dětem, přesto že je milujeme. Taktéž, pokud nepatříte do 4% menšiny se nedokážete zamilovat do přítele a přítelkyně stejného pohlaví a taky je máte velice rádi. K zamilovanosti je tedy třeba sexuální motivace, třeba i nevědomá.

Z výše napsaného je jasné, že zamilovanost je pomíjivá. Pocit extatické lásky v období zamilovanosti vždy časem skončí.

Zamilovanost je spojena s částečným zhroucením ega. Ego částečně zmizí. Podobně jako nemá ego kojenec a je spojen s matkou, jsou lidé k sobě připoutáni zhroucením ega. Pociťujeme, že všechno je možné, neexistují žádné hranice. Časem se ale každý začne projevovat individuálně a vznikají konflikty. Ten má rád tohle a ona tohle. Jeden chce jet na hory, ona k moři, nemá rád její přátele a pod. V tuto dobu se lidé rozejdou a nebo problémy překonají a vytvoří vztah založený na lásce a nikoliv na zamilovanosti. Skutečná láska totiž nevzniká na zamilovanosti, ale na tom, když se chováme láskyplně i v situaci, kdy pocit lásky chybí.

Zamilovanost nelze ovlivnit vůlí. Prostě přijde. To je problém náhlých odchodů z manželství za mladší milenkou kvůli zamilovanosti, nikoliv lásce.

Zamilovaností člověk neroste. Skutečná láska je ale trvale obohacující zážitek. Člověk duchovně roste.

Zamilovanost by se dala definovat takto: Vznikla geneticky výlučně za sexuálním účelem. Geneticky determinovaná instinktivní složka chování, která má na starosti páření a zachování druhu. Past nastražená geny pro jinak vnímavou mysl.

Ve společnosti přetrvává mýtus, že každému je souzen jeden vyvolený / vyvolená.

Závislost není láska. Pokud někdo vyhrožuje, že když se s ním rozejdete, tak se zabije, nejedná se o lásku. Možná o zamilovanost, každopádně má ten jedinec duševní chorobu, nebo poruchu. Drobná závislost je ale běžná. To že někdo řekne potřebuji tě je normální. Lidé, kteří trpí závislostí tolik touží po tom být milováni, že už nemají sílu aby sami milovali.

Pocit lásky nemůže vzniknout k domácím mazlíčkům. Je to jiný vztah. Nevíme co si myslí. Vkládáme jim vlastní pocity. Zvíře, které proti nám bojuje vyhazujeme. Nutíme je poslouchat. Vztah je založen na poslušnosti. Láska je naopak založena na vzájemném respektování se lidí. Na podobném vztahu vznikala manželství vojáků s ženami, jejichž řeči nerozuměli. Až se naučili komunikovat, manželství se rozpadala.

Láska není sebeobětování. Masochisté považují to, jak trpně snášejí všechny křivdy, za projev lásky. Není tomu tak. Naplňuje je jenom pocit morální převahy.

Láska není pocit, ale činnost projevující se skutky ovládaná naší vůlí.

Láska se projevuje hlavně pozorností. Pozorností o rozvoj druhého. Velice důležitá část pozornosti k druhému je naslouchání. Problém je, že to naslouchající mnohdy vnímá jako ztrátu času. A také se nám do naslouchání nechce, protože je to práce. Je důležité naslouchat dětem. Někdy můžeme jen předstírat, že je posloucháme a nechat je vymluvit, ale nemůžeme to dělat pokaždé. Můžeme jen říkat něco jako odpověď jako „aha“ a „hmmm“ až po opravdové naslouchání, na které nesmíme zapomínat. Špatný je přístup, když se dítě nesmí projevovat, ale i zde můžou být občas výjimky.

Naslouchání dětem je pro ně důkaz toho, že si jich ceníme. Zvyšujete jim tím sebevědomí.

Někteří lidé se tak bojí ztráty milovaného, že raději nemilují.

Pokud rodiče dítě skutečně milují, nemá v dospělosti a dospívání takový problém s tím jít vlastní cestou. Je špatné, když se rodiče v dítěti vidí, nebo dokonce chtějí aby dosáhlo toho, co oni nedokázali.

Sňatek - pocit závazku nám pomáhá v cestě od zamilovanosti k lásce.

Musíme být schopni s láskou říci milovanému, že s ním v něčem nesouhlasíme a ten druhý by to měl s láskou přijmout. Je to ale velice těžké a je třeba se tomu učit. Je třeba vždy zvažovat jak moc jsem ten pravý v tomhle radit a co.

Svoboda a láska se musejí doplňovat a ne jít proti sobě.

Obecně lze říci, že žena má v manželství komunistický přístup a muž kapitalistický. V přirovnání k horolezeckému výstupu se žena stará o základní tábor (rodinný krb) a muž se zabývá dobýváním vrcholu (rozvíjení se i mimo rodinu). Žena má pocit, že svatba byla vrcholem jejího života, muž to vidí jako nový začátek. Pokud se oba nebudou alespoň trochu starat o obojí, manželství asi nedopadne šťastně.

Doporučená literatura: Nevyšlapanou cestou - [M. Scott Peck ISBN 80-7203-036-1

[editovat] Definice lásky

Je mnoho forem lásky i mnoho typů milujících. Láska existuje ve všech kulturách a typ lásky existující v dané kultuře naznačuje individuální chápání, co láska je. Proto univerzální definice, co láska opravdu je, zatím neexistuje.

Psychoterapeut a spisovatel M. Scott Peck ji definuje takto: Je to vůle rozšířit své „já“ ve prospěch duchovního růstu, ať už vlastního, nebo cizího.

Existuje mnoho různých typů lásky:

láska k partnerovi
láska k dětem
láska k rodičům
láska k Bohu
láska k lidstvu
láska k zákonům a spravedlnosti
láska k zdraví (pohodě)
láska k přírodě
láska k jídlu
láska k vědomostem
láska ke sportu
láska ke slávě, uznání atd.
láska k penězům

Různí lidé hodnotí různé typy lásky odlišně. Láska je abstraktní a existuje kolem ní mnoho otázek.

[editovat] Láska mezi lidmi (interpersonální)

Interpersonální láska je láska mezi lidmi a znamená mnohem víc, než jen že se někdo někomu velmi líbí. I když pocity jsou obvykle reciproční (vzájemné), může též vzniknout neopětovaná láska. Interpersonální láska existuje obvykle v interpersonálních vztazích, např. mezi páry, členy rodiny a přáteli. Ale lidé často vyjádřují lásku k jiným osobám i mimo těchto vztahů, např. různými dary nebo dobrovolnictvím.

Některé prvky často přítomné v interpersonální lásce:

Náklonnost: uznání druhého
Propojenost: uspokojování základních emocionálních potřeb
Reciprocita: když je láska vzájemná
Závazek: snaha udržet lásku
Emocionální intimita: sdílení emocí a pocitů
Příbuzenství: rodinné vazby
Vášeň: sexuální touha
Fyzická intimita: sdílení osobního prostoru
Péče: snaha pomoct

Sexuální energie může být nejdůležitějším prvkem určujícím formu vztahu. Zatímco sexuální přitažlivost často podněcuje novou vazbu, sexuální vztah je považován za nežádoucí nebo nevhodný v určitých vazbách lásky. Mnoho etických systémů odsuzuje sexuální vztahy mezi členy rodiny, u dětí nebo mimo závazný vztah. Ale existuje mnoho způsobů vyjádřit vášnivou lásku bez sexu. Náklonnost, emocionální intimita a vzájemný zájem jsou obvyklé u příbuzných a přátel všude ve světě.