Libušín (hradiště)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Libušín (též hradiště sv. Jiří) je hradiště poblíž stejnojmenné obce ve středních Čechách, 5 km sz. od Kladna v okrese Kladno.
Raně středověké hradiště se nachází 1 km jihozápadně od Libušína, v nadmořské výšce kolem 400 metrů (u kostelíka 402 m) v místech, kde se zalesněná rovina směrem k severovýchodu úzkou ostrožnou vkliňuje mezi hluboké rokle Svatojiřského a Libušínského potoka. Severní okraj areálu hradiště byl v průběhu 20. století narušen činností uhelného dolu Schöller.
Hradiště zaujímá plochu přes 12 ha a skládá se ze tří částí. Na východním konci je to ze všech stran opevněné vlastní jádro, zhruba oválného tvaru o rozloze 2,6 ha. Na ně směrem k jihozápadu navazuje rovněž dokola opevněné vnitřní předhradí. Ještě dále k jihozápadu, odkud bylo hradiště po rovině nejzranitelnější, završuje obranu třetí val vnějšího předhradí. Tento vnější val pouze přetínal prostor mezi oběma roklemi; boční strany opevněny nebyly. Na severní straně areálu byl navíc opevněn i menší prostor kolem vodního pramene.
Ze stavebního hlediska představovalo obvodové opevnění vnitřního areálu zeď z nasucho kladených opukových kamenů, z vnitřní strany zesílenou několikametrovou hliněnou masou, uzavřenou do konstrukce z dřevěných trámů. Část hradby, obrácená jihozápadním směrem, byla zvnějšku zesílena příkopem. Vnější, třetí, val byl oproti dvěma vnitřním podstatně prostší - jednalo se o hliněný násep se zdí na vrcholu. Opevnění se dnes dochovalo do výšky 2-3 m; původní výška bývá odhadována na 4-5 m.
Archeologický průzkum objevil poblíž pramene na severní straně areálu zbytky raně slovanské keramiky z 6. - 7. století n. l; pravděpodobně se jedná toliko o stopy nehrazené osady. Vznik přemyslovského hradiště je datován až do závěru 9. století. Svou hlavní vojenskou funkci plnilo v 10. a počátkem 11. století. Poté ztratilo vojenský význam a také správa kraje byla vykonávána z nedaleké Dřevíče. Při vykopávkách bylo objeveno několik opukových kamenů, zdobených neuměle vyrytými obrázky jízdních bojovníků – pravděpodobný pozůstatek toho, jak si některý z obránců v 11. století krátil čas.
V prostoru vnitřního hradiště existovala ve vrcholném středověku osada, zvaná Hradiště, s kostelíkem sv. Jiří. Osídlení postupně zanikalo, ale kostelík obklopený hřbitovem přetrval do dnešních časů. Nynější kostel, poznamenaný četnými pozdějšími přestavbami (naposledy 1883), je v jádru gotický, ale zřejmě navazuje na starší svatyni z 10. století. V sousedství kostela stojí šestiboká dřevěná zvonice.
Pozdější středověká tradice (Kosmas) umísťovala právě na Libušín scénu, kdy bájná kněžna Libuše věští budoucí slávu Prahy. Šlo pouze o nepodloženou konstrukci, založenou na podobě místního názvu (pocházejícího z mužského osobního jména Luboša) a existenci hradiště (které je, jak výše řečeno, mnohem mladší, než doba, ve které se měla pověst odehrávat).
[editovat] Literatura
- V. Čtverák/M. Lutovský/M. Slabina/L. Smejtek: Encyklopedie hradišť v Čechách (Praha 2003). ISBN 8072771736.
