Louis-Auguste-Victor de Ghaisnes de Bourmont
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bourmont, Louis-Auguste-Victor de Ghaisnes, comte de Bourmont (* 2. září 1773 na zámku Bourmont v kraji Anjou; † 27. října 1846 tamtéž) byl francouzský státník, maršál a pair.
[editovat] Život
Bourmont byl při výbuchu revoluce důstojník královské gardy a emigroval se svým otcem. Sloužil jako pobočník prince de Condé, ale r. 1794 se vrátil do Francie, aby ve Vendée bojoval proti revoluci. Jako velitel chouanů dobyl r. 1795 Le Mans. R. 1796 uprchl do Londýna, ale r. 1799 se vrátil zpět do Vendée a opět bojoval proti revoluci. Po l8. brumaire se přidal k Napoleonovi Bonaparte, ale po atentátu v ulici sv. Nikase 24.12.1800 byl jedním z podezřelých. R.1803 byl zatčen a uvržen do citadely v Besanconu, odkud ale r.1805 uprchl do Portugalska. Prostřednictvím Junota se smířil s Napoleonem a r. 1808 odešel s Muratem do Neapole, kde vstoupil do tamní armády jako plukovník a brzy nato povýšil na brigádního generála. V taženích r. 1813 a 1814 se vyznamenal při několika příležitostech, zejména u Drážďan a hlavně při obraně Nogantu r. 1814, za což byl povýšen na divizního generála. 31. 3. 1814 přešel k Bourbonům a obdržel velení 6. divize v Besanconu. Po Napoleonově návratu z Elby převzal od něho velení 2. divize Moselské armády ve Flandrech. V předvečer bitvy u Ligny, poté co se účastnil závěrečné válečné porady a byl seznámen s Napoleonovými bojovými plány a pokyny přešel 15.6.1815 ke spojencům, což Napoleona výrazně oslabilo. Po návratu Bourbonů se Bourmont neblaze angažoval při odsouzení maršála Neye. Jako velitel intervenční armády ve Španělsku r. 1823 porazil konstitucionalisty u San Lucar la Major, obsadil Sevillu a po pádu Cadizu převzal vrchní velení v Andalusii. 6. října 1823 byl jmenován pairem. Pro nepřiměřenou ostrost byl r. 1824 povolán ze Španělska zpět do Francie a r. 1829 byl jmenován v Polignacově vládě ministrem války. R. 1830 se stal vrchním velitelem expedice alžírské. Obratně vedenou operací přinutil město 5.července kapitulovat a již 22. července obdržel maršálskou hůl. Po červencové revoluci se vzdal veškerých funkcí a odjel do Anglie k vypuzené královské rodině. Odmítl přísahu Ludvíku Filipovi a byl r.1832 vyškrtnut z armády a horní sněmovny. Krátce velel r. 1833 oddílům Doma a Miguela v Portugalsku a radou podporoval karlisty ve Španělsku. Dále žil zcela v soukromí na svém zámku Bourmont, kde také 27.října 1846 zemřel.
