Michel Ney
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, alespoň náhradou této výzvy za konkrétnější. Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl, konkrétní problémy tohoto mohou být specifikovány na diskusní stránce.
Michel Ney, vévoda z Elchingen, kníže Moskevský (* 10. ledna 1769 v Saarlouis - † 7. prosince 1815 v Paříži) byl slavný maršál Francie doby Prvního císařství. Napoleon jej nazýval „le brave des braves“ (nejstatečnější ze statečných).
Ney se narodil, jako syn chudého bednáře v Saarlouis (jeho rodný dům v Pivní ulici 13 je dodnes zachován jako místní pamětihodnost). R. 1788 vstoupil jako prostý vojín do husarského pluku a při vypuknutí revoluce byl poddůstojníkem. R. 1792 stal se kapitánem a r. 1796 brigádním generálem. R.1799 překvapivým výpadem dobyl Mannheim, za což byl povýšen na divizního generála. Poté bojoval pod Massenouve Švýcarsku a následně pod Moreauem v Německu(včetně bitvy u Hohenlinden r.1800). Po uzavření Lunevillského míru byl vyslancem ve Švýcarsku. Od roku 1802 žil Michel Ney v spokojeném manželství - jeho ženou se stala Aeglé-Louisa Auguié, dcera bývalé komorné Marie Antoinetty. V roce 1804 jmenoval Napoleon Neye maršálem Francie. Byl to on, kdo zahájil tažení roku 1805 - porazil arcivévodu Ferdinanda u Günzburgu 10.10.1805 a zasloužil se hlavním dílem o kapitulaci Mackovy armády v Ulmu, když 14.10.1805 uzavírá obklíčení pevnosti vítěznou bitvou u Elchingen, za což je jmenováýn vévodou z Elchingen.
V tažení r. 1806 velí 6.sboru a vyznamenává se opakovaně svým razantním postupem a osobní odvahou. Pronásleduje Prusy po bitvě u Jeny, obsazuje Erfurt a Magdeburg. V roce 1807 bojuje v bitvě u Eylau a u Friedlandu. 1808 doprovází císaře do Španělska. R.1811 po konfliktu s Massenou se stahuje do soukromí. Až roku 1812 dle rozkazu přebírá velení 3. sboru Velké armády. Na ruském tažení se vyznamenává Ney mnohokrát m.j. v bitvě u Smolenska, zejména však v bitvě u Borodina, kdy večer po krvavém boji mu byl předán titul knížete Moskevského. Při ústupu velel Ney zadnímu voji, a svou statečností, klidem i taktikou si získává obdiv svých vojáků, ale i nepřátel. O jeho urputnosti svědčí i tato episoda: …když vtáhl jako poslední ze zadního voje do pruského Gumbinnen, těsně před doléhajícími kozáky, v důstojnickém kasinu zmrzlého, unaveného a umazaného maršála nikdo nepoznal a důstojníci jej chtěli vyhodit na ulici. Ney stoickým klidem prohlásil: “pomalu pánové,nepoznáváte mě?, já jsem zadní voj velké armády, já jsem Michel Ney“. V r. 1813 velel u Budyšína středu a táhl poté do Slezska, kde byl Blücherem přinucen ustoupit od Legnice. Poté pomáhá při vítězství u Drážďan (26. a 27.8.1813).
Po porážce Oudinota u Grossbeeren je jmenován velitelem sil usilujících o proniknutí k Berlínu, ale je von Bülowem poražen u Dennewitz (6.9.1813). Roku 1814 je Ney velitelem císařské gardy a bojuje u Brienne, Montmirail, Craonne a Châlons-sur-Marne s příkladnou statečností. Po pádu Paříže nutí Napoleona k abdikaci a následně přechází k Bourbonům. Ludvík XVIII. jej jmenuje pairem a předává mu velení 6. divize. Po návratu Napoleona z Elby velel vojsku, které má Napoleona zajmout, avšak vida náladu ve vojsku, vstupuje opět do služeb Napoleona. Jmenován vrchním velitelem levého křídla o 38000 mužů(l. a 2. sbor), ale počíná si velmi váhavě a pasivně v bitvě s Angličany l5. a 16.6.1815 u Quatre-Bras, čímž umožnil spojení Angličanů s Prusy a de facto spoluzapříčinil tragedii Severní armády u Waterloo (18.6.1815). Ve vlastní bitvě u Waterloo bojuje statečně, ale netakticky jako smyslů zbavený - 6 koňů je pod ním zabito, on dále útočí jako pěšák. Nakonec vede i Starou gardu do rozhodujícího útoku, který selhává. Přestože mu blízcí radí, aby emigroval a i zrádný Fouche mu opatřuje cestovní pas, nepochopitelně váhá Ney s útěkem a poté je 3.8.1815 zatčen a 8.listopadu postaven před válečný soud. Tribunál se však prohlašuje za nekompetentní soudit člena komory pairů a tak je Ney odsouzen 6.prosince 1815 komorou pairů za velezradu k trestu smrti. Ten byl vykonán zastřelením 7.prosince 1815 v pařížské Jardin du Luxembourg.
Během popravy osvědčil naposled svou chladnou mysl a proslulou statečnost. V místě provedené exekuce, stojí dnes krásný památník vytvořený Rudem, znázorňující maršála s šavlí v ruce. Podle Victora Huga se jedná o nejkrásnější sochu v Paříži. Michel Ney je pohřben na pařížském hřbitově Pere-Lachaise. Zanechal po sobě 3 syny, kteří později uveřejnili jeho Memoires.
