Miroslav Horníček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Miroslav Horníček (10. listopadu 1918 Plzeň – 15. února 2003 Liberec) byl český herec, spisovatel, režisér, výtvarník a divadelní teoretik.

Obsah

1 Začátky
2 Kinoautomat
3 Hovory H
4 Byli jednou dva písaři
5 Spisovatel
6 Výtvarník a duchovní otec
7 Podívejte se také na
8 Externí odkazy

[editovat] Začátky

K divadlu se Miroslav Horníček dostal na plzeňské reálce, kde chodil do ochotnického spolku a se spolužáky založil Studentský avantgardní kolektiv. Po vystudování byl krátce zaměstnán jako úředník v plzeňské nemocnici. V roce 1941 přijal angažmá v městském divadle v Plzni, brzy po válce odešel do Prahy. Nejprve hrál v divadle Větrník, o rok později nastoupil k bratrům Oldřichu a Lubomíru Lipským do Divadla satiry. Poté hrál šest let na scéně Národního divadla. V roce 1955 se Horníček stal partnerem Jana Wericha v Divadle ABC (Jiří Voskovec po válce emigroval do Ameriky). S Werichem hrál Horníček šest let, například ve hrách Těžká Barbora nebo Husaři. Po Werichově odchodu (1961) vytvořil Horníček podobnou dvojici s Milošem Kopeckým.

Nehráli však spolu dlouho. Už v roce 1962 se stal na dva roky členem Hudebního divadla v Karlíně a záhy i divadla Semafor, kde účinkoval například ve hře Člověk z půdy. Působil i v Městských divadlech pražských, velmi známé a značně populární byly jeho Hovory přes rampu kde přímo z divadelní rampy odpovídal na živé dotazy diváků kladené z hlediště.

Z filmů jsou významné hlavní role v Táto, sežeň štěně a Kam čert nemůže, televizní seriál Byli jednou dva písaři a vedlejší role v mnoha dalších filmech, z nichž nejznámější je role krásného prince v pohádce Byl jednou jeden král.

[editovat] Kinoautomat

V roce 1967 se účastnil avantgardního projektu Kinoautomat autorů Alfreda Radoka a Vladimíra Svitáčka na světové výstavě v Montrealu. Horníček působil v roli průvodce filmovým představením, které se v určitých dramatických momentech větvilo. Samo publikum rozhodovalo, jak bude děj pokračovat. Zajímavostí je, že Horníček neuměl vůbec anglicky. Text měl foneticky odposlouchaný a naučený. Tehdejší novinka vzbudila značný ohlas a po celou dobu výstavy byla představení beznadějně vyprodána.

Z tohoto pobytu vytěžil knihu fejetonů Javorové listy, uveřejňovaných původně v Literárních novinách.

[editovat] Hovory H

Po návratu z Montrealu se společně s režisérem Svitáčkem pustili do televizního projektu, který Horníčkovi přinesl obrovskou popularitu. Scéna byla jednoduchá. Uprostřed publika byl stolek, u kterého seděl nad lahví vína Horníček, se svým hostem. Např.: Jan Werich, Jan Pivec, Jiří Sovák,Július Satinský,Milan Lasica, aj. Byl to humor, který oslovuje diváky i dnes. V roce 2004 vyšla v reedici kniha Hovory H. [1] Projekt probíhal v letech 1968–69, s nástupem normalizace byl zrušen. Dochovaly se z něj vzácné televizní záznamy, pořad vyšel i na gramofonových deskách firmy Supraphon, později i na CD.

[editovat] Byli jednou dva písaři

Dalším velkým televizním projektem Miroslava Horníčka byl desetidílný seriál Byli jednou dva písaři, dokončený v roce 1972. Na jeho tvorbě se sešla tehdejší umělecká elita. Režisér divadla Semafor Ján Roháč, scénárista Jaroslav Dietl (asi nejlepší autor seriálů v české historii) a herci v čele s dvojicí Sovák, Horníček. Dílem prostupuje jemný humor, nadhled a pohoda. [2]

Seriál měl však pro Miroslava Horníčka i tragický dopad. V půli natáčení, přímo v jeho dějišti, tragicky zemřel Horníčkův jediný syn, kterého si pozval na natáčení. Seriál byl přesto dokončen a na výsledku díla to nebylo znát.

[editovat] Spisovatel

Jako prvotina Horníčkovi vyšla kniha Dobře utajené housle, potom již zmíněné Javorové listy. V sedmdesátých letech vyšly jeho knihy Hovory, Listy z Provence, Jablko je vinno, Chvála pohybu. V dalších letech i Julius a Albert, Klaunovy rozpravy, Hovory s Janem Werichem, Chvalozpěvy, Saze na hrušce a povídky Pětatřicet skvělých průvanů nebo S paní ve spaní. Některé z těchto knih vyšly i ve formě zvukové, jednalo se o autorská čtení zaznamenaná na gramofonových deskách firmy Supraphon.

[editovat] Výtvarník a duchovní otec

Miroslav Horníček byl autorem mnoha surrealistických koláží. Poslední výstava za života Dobře utajené koláže, Praha 2002.

Byl také duchovním otcem mnoha kulturních projektů a počinů. Spolupracoval s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem (které dokonce seznámil) i v „předsemaforské“ době (například představení Člověk z půdy). Další partneři: Miloš Kopecký (Tvrďák – spoluautoři i protagonisté), Tomáš Sláma, Igor Šebo, Pavel Bobek, Pavel Dostál (napsali spolu divadelní hru Dva na smetišti). Zemřel v Liberci a je pochován v Praze.