Nálety v Indickém oceánu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Nálety v Indickém oceánu
Konflikt: Druhá světová válka
Trvání: 31. března-10. dubna, 1942 Místo: Cejlon, Indický oceán Výsledek: Japonské vítězství Casus belli: {{{příčina}}} Změny území: {{{Území}}}
Strany
Japonsko	Velká Británie Nizozemsko Austrálie
Velitelé
Čúiči Nagumo	James Somerville
Síla
6 letadlových lodí, 4 bitevní lodě, 7 křižníků, 19 torpédoborců a 350 letadel	3 letadlové lodě , 5 bitevních lodí, 7 křižníků, 15 torpédoborců, 100+ letadel, 30 pomocných lodí a 50+ obchodních lodí
Ztráty
20+ letadel	1 letadlová loď, 2 křižníky, 2 torpédoborce, 1 korveta, 1 pomocný křižník, 1 šalupa, 23 obchodních lodí a 40+ letadel
{{{poznámky}}}

Nálety v Indickém oceánu byly jednou z námořních operací druhé světové války.

23. března 1942 japonské jednotky obsadily Andamany. To byla důležitá letecká a námořní základna spojenců ze které byly podnikány protiútoky v Barmě, Malajsii a na Sumatře. Po jejím obsazení zbyly spojencům v Indickém oceánu už jen dvě významné základny na ostrově Cejlon. V Tokiu bylo proto rozhodnuto napadnout je svazem letadlových lodí podobně jako Pearl Harbor.

1. úderný svaz, který 26. března vyplul z Kendari na Celebesu, byl pod velením viceadmirála Čuiči Naguma. Skládal se z 5 letadlových lodí Akagi, Zuikaku, Šókaku, Sórju, Hirjú, 4 bitevních lodí Kirišima, Hiei, Haruna a Kongó, 2 těžkých křižníků Tone a Čikuma a 1 lehkého křižníku Abukuma a 8 torpédoborců. O přísun paliva se staralo 6 tankerů doprovázených 3 torpédoborci.

Velitel britského Východního loďstva admirál sir James Somerville se o útoku dozvěděl 28. března a vyplul nepříteli naproti. Své lodě rozdělil do dvou operačních svazů . První kterému velel sám, byl složen z letadlových lodí Indomitable a Formidable, bitevní lodi Warspite, těžkých křižníků Cornwall a Dorsetshire, lehkých křižníků Emerald a Enterprise a 6 torpédoborců. Druhému svazu velel admirál A.V. Willis a byl složen z letadlové lodi Hermes a bitevních lodí Ramillies, Revenge a Royal Sovereign. Na přibližující se japonský svaz však nenarazil, což pro něj bylo zřejmě velké štěstí, neboť jeho flotila byla tvořena ze zastaralých lodí z nichž některé pamatovaly ještě 1. světovou válku.

5. dubna ráno odstartovalo pod velením veterána od Pearl Harboru fregatního kapitána Micue Fučidy více než 70 letadel k náletu na Kolombo. Japonci se poučili z chyb u Pearl Harboru a hlavní nápor náletu směřovali na přístavní zařízení, dílny, železniční uzel a letiště. V přístavu potopili pouze pomocný křižník Hector a torpédoborec Tenedos. Na zpáteční cestě spatřili Japonci dva křižníky a doprovodné torpédoborce, proti nimž odstartovala útočná vlna pod velením korvetního kapitána Egusy. 40 střemhlavých bombardérů napadlo těžké křižníky Cornwall a Dorsetshire. Dorsetshire byl zasažen 17 přímými zásahy a Cornwall osmi. Oba křižníky se potopily i s 425 námořníky na palubě. Japonci ztratili asi 18 letadel a spojenci 24. Druhý den potopila japonská letadla šalupu Indus.

9. dubna ráno odstartovalo pod velením fregatního kapitána Micue Fučidy více než 90 bombardérů a 38 stíhaček k náletu na Tirikunámalé. Opět se soustředili na bombardování přístavních zařízení a v pŕístavu potopili pouze jednu obchodní loď. Japonci ztratili 4 letadla (3 Zera a 1 Kate) a Britové 9 stíhaček Hawker Hurricane. Při návratu spatřili Japonci letadlovou loď Hermes s doprovodem. Útočná vlna pod velením korvetního kapitána Egusy, která původně směřovala proti jiným plavidlům změnila kurz a zasáhla Hermes asi 40 zásahy. Hermes i jeho doprovod torpédoborec Vampire a korveta Hollyhock byly potopeny i s 315 muži na palubě.

V průběhu náletů se také Britové pokusili napadnout japonský svaz a to 9 letadly typu Bristol Blemheim. Zaútočily na Akagi, ale 5 jich bylo sestřeleno a 4 se vrátily těžce poškozeny, aniž by dosáhly nějakého úspěchu. Poté dal Nagumo rozkaz k návratu na základnu Kure.

[editovat] Literatura

• Miloš Hubáček, Pacifik v plamenech. Panorama (1990). ISBN 80-7038-049-7
• Ivan Hrbek, Jaroslav Hrbek. Krvavé oceány. Naše vojsko (1994).ISBN 80-206-0391-3