Neutralita
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Neutralita je pojem mezinárodního práva vyjadřující, že stát není členem žádného z válčících bloků a může tedy spolupracovat s oběma.
Latinské zájmeno neuter je složeno z předpony ne- a zájmena uter a znamená žádný z obou.
V mezinárodním právu neutralitu upravuje pařížská deklarace z roku 1856, V. haagská konvence z roku 1907 (neutralita v pozemní válce) a XIII. haagská konvence z roku 1907 (neutralita v námořní válce). Dočasně neutrální bylo Rakousko za krymské války či Švédsko za druhé světové války. K neutrálním zemím dnes patří Irsko, Rakousko, Švédsko a Švýcarsko.
Je sporné, zda stát může neutralitu vyhlásit jednostranně jako Belgie nebo Norsko před druhou světovou válkou. Od druhé světové války je neutralita ve sporu Dobra a Zla považována za nemravnou. Standardní členství v OSN neutralitu znemožňuje, neboť každý členský stát je povinen se podřídit resoluci Rady bezpečnosti.
[editovat] Švýcarsko
Prototypem neutrálního státu je Švýcarsko, jehož permanentní neutralita je mezinárodně uznána.
Od dob studené války je však – ostatně jako i u jiných zemích, viz např. Francie, SSSR, Velká Británie – kritizována jeho spolupráce s nacistickým Německem. U Švýcarska jsou uváděny: uzavírání hranic před uprchlíky, vracení Židů zpravidla od hranic, vydávání majetku Židů pod nacistickým tlakem, zatajení a přivlastnění si bankovních kont Židů, kteří zahynuli při holocaustu [1].
[editovat] Externí odkazy
- Merriam–Webster – etymologie
