Třetí říše
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třetí říše (německy Drittes Reich; alternativní názvy: Velkoněmecká říše (od anšlusu Rakouska do konce druhé světové války), nacistické Německo) označuje období, kdy v Německu vládl národní socialismus, tedy od 24. března 1933 do 8. května 1945. Použití názvu mělo čistě ideologický, legitimační charakter a tento název nebyl používán po celou dobu Hitlerovy vlády.
Nacistické Německo se samo nazývalo Třetí říší v návaznosti na bismarckovskou druhou říši (od roku 1871) a první Svatou říši římskou (existovala do roku 1806). Chtělo se tak ztotožnit s údajně lepší minulostí.
V nacistické propagandě hrál pojem „Třetí říše“ svou roli jen krátkou dobu. Již od roku 1938 po připojení Rakouska byl upřednostňován pojem „Velkoněmecká říše“ (Großdeutsches Reich), a v červenci 1939 ministerstvo propagandy doporučilo pojem „Třetí říše“ nepoužívat. Důvodem byly posměšky odpůrců režimu, kteří Hitlerovu Tisíciletou říši parodovali jako Čtvrtou říši a nacistickému vedení vadilo i náboženské pozadí Svaté říše římské.
Úřední název nacistického Německa byl celou dobu „Německá říše“ (Deutsches Reich), po skončení války se však pojem Třetí říše vžil jako běžné označení Německa pro celé nacistické období 1933–1945.
[editovat] Pozadí názvu
Ve skutečnosti se jedná o náboženský pojem, který souvisí s chiliastickými hnutími a jehož užíval původně Jáchym z Fiore. Podle něj lze dějiny rozdělit do tří údobí či říší podle jednotlivých osob Trojice. Ve 20. letech 20. století byl tento pojem politicky zneužit při vzestupu NSDAP k moci. Ve své knize Das dritte Reich (1923) popsal Arthur Moeller van den Bruck autoritářskou utopii podle myšlenek národního socialismu, která měla povstat jako následník Německého císařství, které zaniklo s koncem 1. světové války.
