Notová osnova
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Notová osnova se skládá z pěti linek a čtyř mezer, kam zapisujeme noty. Nota je umístěna vždy buď na lince nebo v mezeře a musí být zapsána tak, aby nebylo pochyb o její interpretaci – u noty na lince musí linka procházet přesně středem noty, nota v mezeře pak nesmí přesahovat přes linky. Na začátku notové osnovy píšeme klíč a předznamenání.
V praxi i ve vyučování hudební nauky se vžilo počítání linek a mezer notové osnovy vždy zdola nahoru. Takže když se dítě učí psát noty, dozví se, že a¹ se píše do druhé mezery, houslový klíč (g-klíč) je na druhé lince, basový klíč (f-klíč) na čtvrté apod.
Pomocné linky a mezery se počítají vždy od notové osnovy: nad osnovou směrem nahoru, pod osnovou směrem dolů. Např. a² v houslovém klíči leží na 1. pomocné lince nad osnovou , c¹ na 1. pomocné lince pod osnovou apod. Obvykle se při zápisou snažíme co nejvíce eliminovat používání pomocných linek. K tomu slouží používání různých klíčů.
Notovou osnovu můžeme chápat jako graf, který znázorňuje tóny a jejich délku. Výška tónu je dána vertikální pozici noty na osnově. Noty se hrají vždy z leva do prava. Délka tónu je vyznačena symbolem noty i její pozicí na osnove (v tomto případě ale záznam polohy neopovídá přesně délce tónu. Nota, která je na osnově vpravo od jiné, se vždy hraje později. Na osnově je vyznačen i čas. Noty jsou zpravidla seskupeny do skupin podle jednotlivých taktů, až na výjimky (Jan Ladislav Dusík - Due Preludi).
