Guillaume Apollinaire

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Henri Rousseau: Můza inspiruje básníka (1909).

Guillaume Apollinaire [Gijóm Apolinér], vlastním jménem Wilhelm Albert Wladimir Alexandre Apollinare de Kostrowitzky (26. srpna 1880, Řím – 9. listopadu 1918, Paříž) byl francouzský básník, dramatik a anarchista polského původu.

Apollinaire byl jeden z nejpopulárnějších členů Montparnasské umělecké komunity v Paříži. Jeho přátely a spolupracovníky byli Pablo Picasso, Max Jacob, André Salmon, Marie Laurencin, André Breton, André Derain, Blaise Cendrars, Pierre Reverdy, Jean Cocteau, Erik Satie, Ossip Zadkine, Marc Chagall, Marcel Duchamp a další.

Jeho matka, rozená Angelica Kostrowicka, byla polská šlechtična, narozená blízko Nowogródek (nyní v Bělorusku). Jeho otec je neznámý, ale podle dohadů to mohl být Francesco Flugi d'Aspermont, švýcarsko-italský aristokrat, který z Apollinairova života záhy zmizel.

Dětství strávil v Monaku, později žil v Paříži.

Roku 1911 byl po nějakou dobu uvězněn ve věznici La Santé pro podezření z krádeže fénických sošek, v době aféry týkající se krádeže Mony Lisy.

raněný Guillaume Apollinaire

Bojoval v první světové válce, u dělostřelectva (45.baterie/38. pluk) jako sergeant a u pěchoty (6. rota / 96. pěší pluk) jako podporučík, kde byl raněn, a trepanován pod chloroformem. Po rekonvalescenci působil v zázemí u odboru pro styk s tiskem, a byl povýšen do hodnosti poručíka. Roku 1918 se oženil. Zemřel na španělskou chřipku.

G. Apollinaire byl zakladatelem několika časopisů (např. Ezopova hostina, Pařížšké večery, Moderní literatura a Imoralistická revue).

[editovat] Dílo

Příklad tvorby

G. Apolinaire je považován za jednoho ze zakladatelů moderní francouzské poezie. Ve svých dílech propagoval avantgardní malířství (působil i jako jeho kritik) – především kubismus.

Jeho básnické sbírky Alkoholy a Kaligramy se staly mezníkem ve vývoji francouzské poezie a vytyčily cestu modernímu umění, které vycházelo z nové skutečnosti a z nových životních pocitů na přelomu 19. a 20. století. Ve svých básních spojil tradici francouzských šansonů, německých romantických písní a okultní inspirace. Pojem krásy rozšířil i na moderní techniku, vrátil poezii její smysl pro tajemno, obohatil verše kultem každodenní krásy a estetického dynamismu. Na základě volné asociace představ, otevírající cestu surrealismu, vytvořil novou skutečnost, kde se hroutí dosavadní hranice světa možností a prolínají se jednotlivé druhy umění, přítomnost a minulost, sen a realita. Pomocí nového lyrismu své poezie usiloval zejména o zlidštění světa a jeho osvobození z konvencí. Jeho verše se staly strhující oslavou života a velikosti člověka.

Dnešními literárními vědci jsou jeho básně označovány za kubofuturistické – spojují totiž prvky kubismu a futurismu: uvolnění struktury básně (nikoli však její úplné zrušení), odstranění interpunkce, dynamika, polytematičnost, spojování představ na základě asociací, …

Pásmo (1912), zde začíná hledat nové krásy. Toto dílo přeložil Karel Čapek (1919), ovlivnilo např.: J. Wolkera (Svatý kopeček), V. Nezvala (Edison), K. Biebla (Nový Ikaros), …
Alkoholy (1913) - vyvrcholení jeho snahy o vytvoření nového básnického jazyka a vyjádření rytmu moderní doby.
Kaligramy
Bestiář aneb Orfeův průvod
Život zasvětit lásce
Je
Básně pro Lou
Něžný jako vzpomínka
Nalezené básně
11 tisíc prutů aneb rychtářovy lásky
Hrdinské činy mladého donchuana
Prsy Tiréziovy (1918) – zde se poprvé objevuje název surrealismus, dílo mělo podtitul surrealistické drama. Spíše než o drama jde o libreto nebo scénář pro divadelní hru. Autor zde totiž pomíjí všechny stavební prvky tradičního dramatu (děj, charaktery, dramatický konflikt) - toto dílo se stalo programovým dílem divadelní avantgardy a předchůdcem absurdního dramatu. Děj se odehrává v Zanzibaru(Afrika), hrdinka je feministka Terezie, která odmítá úděl matky, proto odhodí prsa a stává se mužem Tiréziem. Opuštěný manžel zplodí během dne více než 40 000 dětí.