Ota Šik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ota Šik (11. září 1919 Plzeň - 22. srpna 2004 Sankt Gallen, Švýcarsko) byl český ekonom a politik Pražského jara. Ve známost vešel jako tvůrce hospodářských reforem, později často označovaných jako třetí cesta.

V roce 1940 vstoupil jako nezaměstnaný do ilegální KSČ. O rok později až do konce války byl věznen v koncentračním táboře Mauthausen. Od roku 1961 působil jako ředitel Ekonomického ústavu ČSAV. Roku 1962 byl zvolen do ústředního výboru KSČ, od roku 1964 řídil státní a stranickou komisi pro hospodářské reformy. V dubnu 1968 byl Alexandrem Dubčekem jmenovám zástupcem ministerského předsedy a koordinátorem hospodářských reforem (což v Moskvě vyvolalo silné reakce a vyjádření o restauraci kapitalismu v Českosovensku). Po ztroskotání Pražského jara emigroval do Švýcarska. Od roku 1970 pracoval jako pedagog v Basileji a Manchesteru a později jako profesor ekonomie na Vysoké škole hospodářských a sociálních věd v Sankt Gallenu ve Švýcarsku.

Po listopadu 1989 jej přizval tehdejší místopředseda federální vlády Valtr Komárek k diskusím o ekonomických reformách. Šik byl zastáncem tzv. třetí cesty, která byla pro okamžitou liberalizaci cen, ale zároveň pro pomalejší liberalizaci zahraničního obchodu.

K jeho zálibám patřilo malování obrazů. V devadesátých letech se v Praze uskutečnily jeho dvě reprospektivní výstavy.

[editovat] Pražské jaro

Ota Šik patří k nejexponovanějším protagonistům reforem Pražského jara. V rámci svých funkcí se zabýval přípravou zejména hospodářských reforem. Některé zásadní výroky, zveřejněné v Akčním programu strany pocházejí od něj. V široké veřejnosti se stal velmi známý a populární během jara 1968, kdy v československé televizi měl vlastní pořad, kdy srozumitelně a populárně vysvětloval zásady hospodářských reforem (a v důsledku toho i mnoho aspektů politických změn); pojmy jako „třetí cesta“ a model humánní „hospodářské demokracie“ vešly v širokou známost.

I v důsledku jeho dalších publikací, zveřejněných v emigraci, byl Šik a jeho model hospodářských reforem často kritizován z mnoha stran jako neuskutečnitelný, iluzionistický nebo jako silně prokapitalistický.