Oxymóron
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oxymóron (protimluv, z řeckého oxys „ostrý“ + moros „tupý“) je v lingvistice spojení slov, jejichž význam se navzájem vylučuje – např. „ohlušující ticho,“ „svítání na západě“ (Otokar Březina), jedná se o logický spor, paradox.
Oxymóron se záměrně používá v poezii jako básnický prostředek, mimo to se tento výraz někdy používá pro označení vyjádření, která kritik považuje za chybná, případně tím sdělí svůj názor na věc (např. tím, že spojení „poctivý politik“ označí za oxymóron, chce vyjádřit, že všechny politiky považuje za nepoctivé).
Opakem oxymóronu je pleonasmus či tautologie.
[editovat] Příklady
 |
Portál Literatura |
- „Mrtvé milenky dech, zborcené harfy tón.“ – Karel Hynek Mácha: Máj
- „Ty lásko svárlivá! laskavé záští! ó vše z ničehož prvorozené!“ – William Shakespeare: Romeo a Julie (překlad Josef Čejka)
