Pius V.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pius V.
Rodné jméno	Antonio (Michele) Ghislieri
Začátek pontifikátu	7. ledna 1566
Konec pontifikátu	1. května 1572
Předchůdce	Pius IV.
Nástupce	Řehoř XIII.
Datum narození	17. ledna 1504
Místo narození	Bosco Marengo, Itálie
Datum úmrtí	1. května 1572
Místo úmrtí	Řím

Michele Ghislieri, rodným jménem Antonio (17. ledna 1504 Bosco, diecéze Alessandria, Lombardie – 1. května 1572 Řím), byl italský katolický duchovní, dominikán, od roku 1566 papež Pius V. Byl prohlášen za svatého.

Pocházel z chudé rodiny, v dětství byl pastýřem. Ve 14 letech vstoupil do řádu dominikánů a přijal jméno Michal. Studoval v Bologni, v 1528 byl vysvěcen na kněze. Přes 16 let byl profesorem teologie v Pavii, vykonával funkci mistra noviciátu a převora několika dominikánských klášterů.

Byl inkvizitorem v Como a Bergamo a roku 1551 po doporučení kardinála ho papež Julius III. jmenoval generálním komisařem Inkvizice Římské. Papež Pavel IV. ho jmenoval v roku 1556 za biskupa v Nepi a Sutri, v 1557 za kardinála a v roku 1558 už za generálního inkvizitora. U nového papeže Pia IV. upadl v nemilost pro svou inkvizitorskou přísnost a mimo jiné také proto, že účinně zablokoval jmenování třináctiletého Ferdinanda M. kardinálem.

Jako protektor řehole Barbanitů a jako biskup v Mondovi se celým srdcem věnoval reformě. Když byl zanícený pro asketizmus a evangelickou chudobu, dalo se předpokládat, že z něho bude papež, po jakém se v těch časech už dlouho volalo. Po smrti Pia IV konkláve vybralo kardinála Ghislieriego za papeže 7. ledna 1566. Přijal jméno Pius V. a byl korunován v den svých narozenin, 17. ledna 1566. Když se stal papežem, nadále vytrval ve svém asketismu a pod papežským ornátem nosil hrubý mnišský hábit. Vzal si za cíl udusit rouhání, znesvěcování svátků a nemorálnost římské veřejnosti. Lidem se zdálo, že chce přeměnit město Řím na klášter. Přísně dbal o to, aby se duchovní zdržovali na místech svých úřadů, dělal pravidelnou kontrolu náboženských řeholí, a některé, které nedodržovaly svůj cíl, zrušil, jako například Humiliány v roce 1571. Kardinály si pečlivě vybíral.

V roce 1566 vydal římský katechismus, v roku 1568 přepracovaný kněžský breviář a v roku 1570 misál. Pozoruhodné je, že omezil používaní odpustků. Ve svých snahách o zachování čistoty víry se opíral většinou o inkvizici. Postavil pro ni nový palác, vypracoval jí nové směrnice a sám se zúčastňoval jejích zasedání. Za jeho vlády bylo obviněno a odsouzeno mnoho vzdělaných lidí, proto v Itálii nezdomácněl protestantismus. Byl velmi přísný i na Židy. Vyháněl je z papežského státu, jen z obchodních důvodů některým dovolil žít v getech Říma a Ancony. V roce 1571 ustanovil kongregaci zakázaných knih, což mělo za následek útěk stovky spisovatelů do Německa a Švýcarska.

Jeho postupu na mezinárodním poli často chyběl politický realismus. Podařil se mu však i velmi úspěšný čin, když vytvořil Svatou ligu s Benátkami a Španělskem proti Turkům. Vítězství spojených námořních sil v Korintském zálivu v bitvě u Lepanta 7. října 1571 otřáslo tureckou vládou ve středomoří. Z vděku za pomoc vyhlásil papež 7. říjen za svátek Vítězné Panny Marie. V roce 1570 papež exkomunikoval královnu Anglie Alžbětu I. Pius V. pevně podporoval katolíky ve Francii; to se stalo příčinou tzv. Bartolomějské noci, které se však již papež nedožil.

O Piovi V. se říká, že byl zbožný až k nesnášenlivosti. Přesto se pro své neúnavné úsilí o potlačení herezí zapsal do historie jako významný papež, který zanechal na církvi charakteristickou pečeť. Zemřel v květnu 1572 na onemocnění ledvin. Papež Klement X. ho prohlásil 1. května 1672 (v den výročí 100 let od jeho smrti) blahoslaveným, a papež Klement XI. svatým (22. května 1712). V Římskokatolické církvi má svátek 30. dubna (dříve 5. května).