Počítač

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Číslicový počítač je zařízení, které zpracovává data. Je to stroj, který zpracovává symboly podle předem určeného (naprogramovaného) postupu. Počítač umí provádět i velmi složité operace rychle, přesně a jistě. Je schopen také číst, zpracovávat a ukládat velké množství těchto symbolů - dat.

Kromě tohoto typu počítače ještě existuje analogový počítač, který pracuje na principu simulace elektrickými veličinami. Pro speciální účely byly vytvořeny i počítače pracující na dalších principech - například pneumatický počítač.

Tento článek se zabývá číslicovým počítačem.

Každý počítač je sestaven z nějakých komponent, na které si můžete sáhnout a které něco váží (elektronické obvody, vstupní a výstupní zařízení, zařízení na ukládání dat a komunikaci apod). To všechno bývá obvykle označováno termínem hardware.

Obsah

1 Hardware
- 1.1 Paměti
- 1.2 Vstup a výstup
2 Podívejte se také na

[editovat] Hardware

Von Neumannova koncepce počítače má tři základní hardwarové komponenty a sběrnici propojující tyto komponenty

CPU (procesor) - vykonává jednotlivé instrukce kódu řídícího programu (software), který popisuje způsob zpracování dat v paměti
vstupně výstupní zařízení - počítač pomocí těchto zařízení komunikuje s vnějším okolím (interakce s uživatelem, jiným počítačem, atd)
paměť - zařízení na ukládání zpracovávaných informací - operační paměť typu RWM-RAM (zápis i čtení, s libovolným přístupem) a ROM-RAM (jen čtení s libovolným přístupem), vnější paměti pevné disky, optický disk, magnetická páska atd
sběrnice - skupina vodičů, které propojují tyto tři základní komponenty. Sběrnice se dělí na skupiny signálů adresovací, datové a řídící. Připojené zařízení na sběrnici komunikují pomocí definovaného protokolu sběrnice. Většinou sběrnice umožňuje jen jedno aktivní spojení v jednom časovém okamžiku. Např. při komunikaci CPU a operační paměti procesor předá po adresovacích vodičích adresu v paměti a následně paměť pošle procesoru po datových vodičích obsah vybrané adresy paměti

[editovat] Paměti

cache - rychlá vyrovnávací paměť, kompromis mezi rychlostí, cenou a kapacitou, slouží k uchování nejčastěji používaných datových položek což k nim značně zkracuje přístupovou dobu, existuje procesorová cache paměť, disková cache paměť atd
operační paměť, rychlá a drahá paměť převážně typu RWM-RAM (zápis i čtení, s libovolným přístupem). Např SD,DDR.,Slouží pro dočasné uchovávání zpracovávaných dat a kódu vykonávaných programů. Její obsah je závislý na napájení.
vnější (externí) paměť. Je levnější, pomalejší a nezávislá na napájení. Používají se typy ROM (jen čtení, např. CD) i RWM (zápis i čtení, např. pevný disk, disketa, magnetická páska). Obvykle má vyšší kapacitu než operační paměť. Z hlediska přístupu se používají paměti s libovolným přístupem RAM (disk) i se sekvenčním přístupem (páska)
permanentní pamět, firmware. Paměti typu RWM ROM nebo EPROM, které obsahují software a data nutné pro funkci hardware. Zajišťují např. zavedení operačního systému, realizaci síťových protokolů a podobně. Tuto pamět obsahuje základní programové vybavení počítače (BIOS). Některé videokarty, síťové karty a další hardware pro své řízení poskytují vlastní BIOS. Některé přenosné (mobilní), jednoúčelové nebo specializované počítače mohou mít celé programové vybavení umístěné v paměti ROM (viz embedded systém)