Počítačová klávesnice
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Počítačová klávesnice je klávesnice odvozená od klávesnice psacího stroje či dálnopisu. Je určena ke vkládání znaků a ovládání počítače. Standardní počítačové klávesnice jsou napájené z počítače a komunikují s ním po sériové lince.
Počítačová klávesnice má na vrchní straně malá tlačítka – klávesy s potiskem. Ve většině případů stisk klávesy způsobí odeslání jednoho znaku. Některé klávesy slouží jen jako předvolba. Odeslání některých symbolů pak vyžaduje stisk či držení několika kláves současně nebo postupně.
Obsah |
[editovat] Vzhled
Existuje velké množství různých rozložení kláves. Vznikají proto, že rozdílní lidé potřebují snadný přístup k rozdílným lopuchám obvykle je to tím, že píší odlišným jazykem, ale existují specializovaná rozložení pro matematické, účetní, programátorské použití.
Rozložení znaků na počítačových klávesnicích kopíruje standardy rozložení na psacích strojích, které převzaly organizční automaty, pořizovače děrných štítků atd. V některých zemích se používá rozložení QWERTY, jinde QWERTZ, někde i jiné, například francouzské AZERTY. Rozložení kláves je upraveno mezinárodní normou. V České republice je, v souladu s touto normou, stanoven národní standard, jenž vychází z uspořádání QWERTZ. Mnoho českých programátorů, ale raději využívá anglický standard, který vychází z QWERTY, protože potřebují znaky, které na českém standardu nejsou, případě používají tzv. českou programátorskou klávesnici, nebo českou QWERTY klávesnici, lišící se jen prohozeným Z a Y, protože si již na anglickou klávesnici zvykli. Existují také speciální rozložení kláves zohledňující ergonomii (Dvorak, XPeRT). Tato rozložení, jež nejsou moc rozšířena, jsou ještě více závislá na národním jazyce. Proto například Dvorak pro psaní českého textu nemá zásadnější význam, neboť produktivitu práce zvýší pouze o 1% a se stejným úspěchem sníží zatížení prstů a rukou.
Standardní klávesnice je poměrně velká, protože každá klávesa musí být dost velká na to, aby se dala snadno stisknout prsty. Pro přenosná zařízení, kde by standardní klávesnice byla příliš velká, byly navrženy redukované typy klávesnic, případně se používá jiný způsob komunikace.
[editovat] Skupiny kláves
[editovat] Alfanumerická klávesnice
Zabírá většinu plochy, obsahuje klávesy 26 písmen, mezerník, klávesy s interpunkcí a klávesy s číslicemi.
[editovat] Numerická klávesnice
[editovat] Systémové klávesy
- Klávesa Escape (Esc)
- Klávesy F1 - F12
- Klávesa Tab
- Klávesy Shift, Control (Ctrl), Alt
- Klávesy Caps Lock, Num Lock, Scroll Lock
- Klávesy Insert (Ins), Delete (Del), Home, End, Page Up, Page Down
- Kurzorové klávesy
- Klávesy Print Screen a Pause
- Případně další specifické klávesy
[editovat] Připojení k počítači
V dřívejších letech se klávesnice připojovala k počítači konektorem DIN-5, který byl později nahrazen poněkud menším konektorem Mini-DIN, častěji nazývaným PS/2, přičemž způsob komunikace klávesnice s počítačem zůstal zachován. Starší klávesnice s konektorem DIN bývají nazývány „AT klávesnice“ (podle osobního počítače IBM PC/AT), stejný konektor však používaly i ještě starší nekompatibilní „XT klávesnice“ určené pro historický IBM PC/XT.
 |
Zapojení konektoru DIN-5 (samice): (1) CLOCK, (2) DATA, (3) RESET*, (4) GND, (5) +5V DC. * Vývod RESET slouží k inicializaci klávesnice, ale u novějších klávesnic nebývá zapojen. [1] [2] |
 |
Zapojení konektoru PS/2 (samice): (1) DATA, (2) nezapojeno*, (3) GND, (4) +5V DC, (5) CLOCK, (6) nezapojeno*. * U některých typů notebooků můžou vývody (2) a (6) sloužit jako DATA a CLOCK pro připojení druhého zařízení. [3] [4] |
Mezi další způsoby připojení v současnosti patří USB. V takovém případě se již jedná o výrazně komplikovanější způsob komunikace umožňující například připojit ke klávesnici různá další zařízení (myš, USB flash paměť, …), která pak přes ni komunikují s počítačem.
