Princip dobrého uspořádání
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Princip dobrého uspořádání (značený někdy také WO z anglického Well-ordering theorem) z historických důvodů nazývaný také Zermelova věta je následující tvrzení z oboru teorie množin:
Každou množinu lze dobře uspořádat.
Nebo přesněji:
Pro každou množinu 
existuje relace 
, která je dobrým uspořádáním množiny .
Obsah |
[editovat] Historie
Princip dobrého uspořádání poprvé formuloval a zároveň dokázal, že je důsledkem axiomu výběru (odtud název Zermelova „věta“), Ernst Zermelo roku 1904 v práci Beweis, dass jede Menge wohlgeordnet werden kann. Ve své době tento důkaz vyvolal mezi matematiky velký odpor pro způsob, jakým v něm bylo užito axiomu výběru.
[editovat] Důkaz principu dobrého uspořádání
Princip dobrého uspořádání nelze dokázat ani vyvrátit ze základních axiomů Zermelo-Fraenkelovy teorie množin - jedná se o tvrzení nezávislé na ZF. Poměrně snadno lze dokázat, že princip dobrého uspořádání vyplývá z axiomu výběru a naopak - axiom výběru vyplývá z principu dobrého uspořádání. Jedná se tedy o dvě ekvivalentní tvrzení.
[editovat] Význam principu dobrého uspořádání
Přímo z axiomů ZF lze ukázat, že každá dobře uspořádaná množina je izomorfní s některým ordinálním číslem (tj. „hodně podobná“ některému ordinálnímu číslu - má stejnou strukturu).
Společně s principem dobrého uspořádání tak dostáváme výsledek, podle kterého lze každou (sebevětší, sebestrašlivější, sebenepřehlednější) množinu zobrazit (a to dokonce izomorfně - se zachováním uspořádání) na některé ordinální číslo.
Důsledkem tohoto výsledku (znovu zdůrazňuji, že dokazatelného pouze z axiomu výběru, to znamená v ZFC, nikoliv v ZF) je mimo jiné:
- každá množina má mohutnost shodnou s některým kardinálním číslem
- každé dvě množiny jsou porovnatelné z hlediska jejich mohutnosti
- Banachův-Tarskiho paradox
