Svatý Vintíř
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svatý Vintíř, poustevník Vintíř (Gunter) žil v 10.-11. století a jeho život je opředen mnoha nejastnostmi. Narodil se někdy kolem roku 955 v hraběcí rodině v Durynsku, byl příbuzným vévody a pozdějšího císaře Jindřicha II. a díky sňatku své sestry Gisely s králem Štěpánem (později svatořečeným) se stal spřízněn i s uherským vládnoucím rodem. Je pravděpodobné, že se přátelil s přemyslovskými bratry Oldřichem a Jaromírem, kteří z Čech utekli před krutým Boleslavem Ryšavým. Kolovala pověst, že se Vintíř stal kmotrem knížete Břetislava, Oldřichova syna.
Ve 45.roce svého života se Vintíř po seznámení s učením benediktinů rozhodl stát se řeholníkem. Rozdal svůj majetek a v roce 1006 se stal řádovým mnichem benediktinského klášter v bavorském Niederltaichu, kde na další utváření jeho názorů na život, víru měl opat Gothard. O několik let později začal Vintíř poustevničit. Prošel Bavorskem, krátký čas pobyl v Rancingu (dnešní Lahling), později se přemístil do kraje nad Řezným potokem, kde založil osadu Riminichi (dnešní Rinchnach) a podílel se na vybudování kaple sv. Jana Křtitele. Později se dostal do oblasti kolem hradu Rábí a nakonec se usadil na vrchu Březník (Dobrá Voda).
Břetislav I. oceňoval jeho misionářské úsilí a využíval jej jako diplomata. Je doloženo Vintířovo působení v jednání mezi císařem Jindřichem III a českým knížetem. V roce 1045 zemřel a na základě svého přání byl pochován v břevnovském klášteře.
