Synagoga

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Velká synagoga v Plzni je třetí největší na světě.

Pražská Staronová synagoga z konce 13. století je nejstarší fungující synagogou v Evropě.

Mizrach s archou v krakovské Staré synagoze

Bima v krakovské Staré synagoze

Jeruzalémská synagoga v Praze

Synagoga, z řeckého συναγωγη, synagógé („shromáždění“), hebrejsky בית כנסת, bejt kneset („dům shromáždění“) nebo בית תפילה, bejt tefila („dům modlitby“), je židovská stavba, sloužící jako místo setkání, modliteb i náboženského studia.

Komplex synagogy často zahrnuje další zařízení, sloužící židovské obci. Zatímco postranní místnosti mohou plnit funkci studovny, v hlavním sále se konají bohoslužby, jejichž základ spočívá v předčítání veršů Tóry.

[editovat] Vybavení

Svitky Tóry jsou uchovávány ve zvláštní svaté schráně neboli arše (aron ha-kodeš) na stěně, obrácené k Jeruzalému (tzn. v Evropě na východní straně, zvané mizrach). Ústředním místem synagogy je bima, vyvýšené místo s pultem k předčítání Tóry. V synagoze také bývá věčné světlo (ner tamid), symbolizující nepřetržitě hořící menoru jeruzalémského chrámu a přítomnost Boží.

[editovat] Uspořádání

Synagogy vycházejí konstrukčně z řeckovýchodních chrámů, stejně jako mešity, nicméně neexistuje zde žádný závazný vzor. V ortodoxních synagogách je ženám tradičně vyhrazen oddělený prostor za stěnou hlavního sálu či galerie v patře. Mnohé reformní synagogy se vnitřním uspořádáním blíží křesťanským kostelům. Výzdoba se zpravidla omezuje na ornamentální malby, mozaiky, závěsy, vitráže apod. Zpodobnění lidí či zvířat, zvláště pak v podobě soch se v synagogách nevyskytují, neboť by mohla být vykládána jako modloslužebnictví.

[editovat] Historie

Synagogy, jakožto místa ke shromáždění a modlitbám, se vyvinuly v době babylónského zajetí po zničení Prvního jeruzalémského chrámu roku 586 př. n. l. Definitivně se pak synagogální bohoslužba stala základem židovské náboženské praxe po zkáze Druhého chrámu v roce 70 n. l.