Tirpitz (bitevní loď)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 Bitevní loď Tirpitz v norském fjordu Alta |
|
| Základní údaje |  |
|---|---|
| Objednána: | 1935 |
| Zahájení stavby: | 2. 11. 1936 |
| Spuštěna na vodu: | 1. 4. 1939 |
| Aktivní od: | 25. 2. 1941 |
| Osud: | Potopena 12. 11. 1944 |
| Technicko-taktická data | |
| Výtlak: | 42 900t standardně; 52 600t plně naložena |
| Délka: | 251m |
| Šířka: | 36 m |
| Ponor: | 8,7m |
| Výkon: | 163 026 hp |
| Rychlost: | 30,8 uzlů |
| Posádka: | 2 608 |
| Výzbroj: | 8 x 380 mm (15 palců) (4×2) 12 x 150 mm (5,9 palce) (6×2) 16 x 105 mm (4,1 palce) (4×2) 16 x 37 mm (8×2) 20 x 20 mm (20 x 1) (později 90) 8 x 533 mm torpédomety |
| Letadla: | 4x Arado Ar 196 s 2 katapulty |
Tirpitz byla druhá bitevní loď třídy Bismarck německé Kriegsmarine. Své jméno dostala podle německého admirála Alfreda von Tirpitze. V pozdějších fázích druhé světové války byl Tirpitz kotvící v norských fjordech přezdíván (Osamělá) královna Severu.
Na vodu byla loď spuštěna 1. dubna 1939. Byla vyslána do Severního Atlantiku, kde se měla podílet na blokádě a narušování obchodních tras západních zásobovacích konvojů. Loď byla odeslána do norských vod, kde se skrývala ve fjordech. V září roku 1943 loď velmi vážně poškodil útok speciálních britských miniponorek X-5 a X-7, které odvážně pronikly až pod samotný kýl lodi na jejím kotvišti v Altenfjordu. Toto poškození bylo natolik vážné, že loď přestala být definitivně schopna plavby na širém moři, což Němci velmi pečlivě tajili až do jejího potopení v listopadu 1944.
Díky spolupráci anglické zpravodajské služby a norského hnutí odporu byla loď odhalena (pozici nahlásil příslušník Sámů), zjištěna obrana lodi a vypracován plán na její zničení. Kromě speciálních miniponorek byly vyvinuty i zvláštní obří miny, které byly schopné mohutnou loď vážně poškodit, každá z miniponorek nesla dvě dvoutunové nálože vysoce brizantní výbušniny. Miniponorky pronikly pod sítěmi chránící loď před torpédy a zaútočily na loď ze dna fjordu pomocí obřích mořských min. Kromě toho britské námořnictvo vyvíjelo i speciální letecké pumy, které byly schopné proniknout z boku přes protiponorkové sítě a poškodit plavidlo těsně pod čarou ponoru, tedy pod druhou pancéřovou bezpečnostní palubou umístěnou uvnitř lodi na čáře ponoru.
Během několika mohutných leteckých útoků provedených od dubna do října 1944 leteckými silami britského námořnictva i letadly RAF byl Tirpitz dále několikrát velmi vážně poškozen a byl stále méně mobilní.
Po provizorních opravách byla loď odtažena k norskému přístavu Tromsø, kde sloužila coby nepohyblivá dělostřelecká baterie. 12. listopadu 1944 byla loď definitivně potopena náletem RAF pomocí superbomb Tallboy. V letech 1948–1957 byl její vrak sešrotován.
