Tomáš Baťa
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tomáš Baťa (3. dubna 1876 Zlín – 12. července 1932 Otrokovice) byl zakladatelem obuvnické firmy Baťa a jeden z největších podnikatelů své doby. Zavedl mnohé nové myšlenky ve výrobě a prodeji svých výrobků, kterými dokázal ovlivnit množství budoucích ekonomů. Jeho postupy a technologie byly na tehdější podnikání revoluční a jsou pořád užívány jako příklady top managementu. Pro svoji firmu dokázal vybudovat město Zlín.
Obsah |
[editovat] Dětství
Tomáš Baťa pocházel z rodiny, která se po staletí zabývala ševcovstvím. Kořeny Baťova rodu sahají do konce 16. století. Tomáš, třetí dítě svého otce Antonína Bati, se narodil 3. dubna 1876 ve Zlíně. Vě věku 10 let mu zemřela matka. O 2 roky později se jeho otec rozhodl znovu oženit a zároveň přestěhovat rodinu a živnost do Uherského Hradiště. Tomáš začal navštěvovat jinou základní školu, kde se místo českého jazyka vyučoval jazyk německý.
[editovat] První řemeslnické krůčky
Už v raném věku 12 let se začal zajímat o řemeslo. A to nejen, jak boty vyrábět, ale taky jak je co nejlépe prodat. V té době už v podstatě ovládal vše, co mu k živnosti ševce postačovalo. Ve 14 letech odešel mladý Tomáš z domova. Proti vůli svého otce odjel do Prostějova, kde pracoval u firmy Fäber, vyrábějící ševcovské stroje. Tam se velmi zajímal o stroje ulehčující a zrychlující práci ševců. Brzy však dostal výpověď, protože se jeho zaměstnavatelé obávali konkurence. Tomáš se vrátil do otcovy dílny, ale po vzájemné neshodě, odjel bez peněžních prostředků do Vídně za svou sestrou Annou. Ta mu finančně vypomohla a mladý Tomáš začal podnikat na vlastní pěst, ve vlastní dílně. Jeho horlivost po zisku byla ovšem záhy ukončena naznalostí tamějšího trhu. Navíc neměl úřednické povolení vykonávat řemeslo. Proto se v doprovodu svého otce vrátil zpět do Uherského Hradiště, kde se stal obchodníkem.
[editovat] Těžké podnikatelské začátky
V roce 1894 se nechali, Tomáš, bratr Antonín a sestra Anna, vyplatit svým otcem z rodinného podniku. Od své zesnulé matky dostali věno 800 zlatých, se kterým ve Zlíně založili obuvnickou živnost, ohlášenou na nejstaršího sourozence Antonína Baťu ml.. Zpočátku vyráběli valašskou prošívanou houněnou obuv. Při její výrobě využívali především práce domácích dělníků. Zaměstnávali okolo 10 dělníků, kteří museli pracovat fixní pracovní dobu, za kterou dostávali pravidelnou týdenní mzdu. Tento způsob řízení podniku byl na tu dobu velice neobvyklý.
V létě 1895 byl veškerý jejich majetek zastaven na splátky a směnky, které už nebylo možné platit. Začaly jim hrozit žaloby ze stran věřitelů. Přišla krize a Baťovi zjistili, že jsou na dně. Když Antonín odešel na vojnu, tak se Tomáš ujal vedení podniku. Pokusil se zbavit dluhů a to způsobem, který sám popisuje těmito slovy:
- „Brzy si mne práce podrobila celého. Všechno požehnání mého života počalo se tohoto dne. Pochopil jsem svoji pošetilost v napodobování lenošných lidí, ať pánů či nepánů. Vykonáváním všech dělnických prací našel jsem cesty, které vedly k úspoře materiálu i zjednodušeni dělníkovy práce… Suroviny nosil jsem na zádech z otrokovického nádraží od půlnočního vlaku, deset kilometrů od Zlína. Do rána jsem s jedním dělníkem nakrájel materiál a ráno vydal dělníkům. Dělníci pracovali ve dne v noci, až bylo dílo hotovo. Pak zase dělníci vyspávali a já jel v noci odvézt zboží, dovézt novou surovinu a i peníze na výplatu… Sám jsem nakupoval materiál, sám jej pořezal nebo střihal, sám rozdělil mezi dělníky, sám přijal a prohlédl pár po páru, sám vyplatil dělníky, sám provedl všechno knihování a vyúčtováni…“
[editovat] Léta rozkvětu firmy
Do léta 1896 se Tomáš dluhů zbavil. Brzy nato však měla firmu postihnout další pohroma. Firma Koditsch a spol., u níž měli všichni ševci, včetně Baťových, uloženy směnky, zkrachovala. Firmu Tomášova otce to zruinovalo. Tomáš se ovšem nechtěl vzdát. Přišel s inovacemi, které měly tuto situaci vyřešit. Rozhodl se začít šít boty z plátna. Plátno bylo mnohem levnější a dostupnější, než pravá kůže. O tzv.„baťovky“ (plátěné boty s koženou podešví a elegantní špičkou z pravé kůže) začal být díky reklamě obrovský zájem. Výroba se rozjížděla ve velkém, proto Baťa zakoupil v Německu první šicí stroje s ručním pohonem.
V roce 1897 byly všechny dluhy zaplaceny. Po dokončení stavby železniční sítě z Otrokovic do Vizovic, postavil Tomáš svou první výrobní halu. Zaměstnal kolem 40 dělníků a 20 šiček. Postupem času odkoupil další pozemky na území města Zlína, kam začal rozšiřovat firemní infrastrukturu. Firma A. Baťa byla v rozkvětu, ale její zakladatel a bratr Tomáše, Antonín Baťa ml. vážně onemocněl tuberkulózou. Proto se hlavou a vlastníkem firmy stal Tomáš Baťa a firmu přejmenoval na veřejnou společnost T&A Baťa k provozování výroby plátěné a houněné obuvi.
[editovat] Za zkušenostmi do USA
V roce 1904 přenechal Tomáš Baťa na čas vedení podniku účetnímu Štěpánkovi a rozhodl se odjet do Ameriky, získat nové zkušenosti se způsoby řízení organizace práce, výplaty zaměstnanců, uskladnění polotovarů pro výrobu obuvi. Z USA přijel po více než roce a do Zlína s sebou přivezl nové plány výstavby továrních budov i nadšení pro americký směr managementu. Objednal též nové výkonnější stroje přímo z USA. Po svém návratu začal také Baťa stupňovat požadavky na dělníky: za špatně provedenou práci jim udílel pokuty ve formě srážek ze mzdy. Nepřistoupil na požadavky sociálně-demokraticky orientované odborové organizace, následkem čehož se uskutečnila stávka zaměstnanců. Baťa nastalou situaci vyřešil výpověďmi pro všechny stávkující a na jejich místo přijal nové, nekvalifikované pracovníky.
[editovat] Léta v čele firmy
V roce 1908 zemřel těžce nemocný Antonín Baťa a sestra Anna Baťová se provdala. Tomáš definitivně zakotvil v čele firmy T&A Baťa, jejímž hlavním cílem se stala výroba lehkých baťovek. V roce 1910 dosáhla kapacita podniku asi 350 dělníků, denně se vyrobilo více jak 3000 párů bot. S rostoucím objemem produkce rostla také imigrace nových pracovních sil. Nastal problém, kam všechny dělníky ve Zlíně ubytovat. Proto Baťa začal s výstavbou tzv. Baťových domků, z typických červených pálených cihel. Spolu s nimi vznikly ve Zlíně další budovy, které dnes tvoří charakteristickou architekturu celého města. V roce 1912 přešly obuvnické dílny na výrobu celokožené obuvi. Byly také prováděny opatření k prohloubení racionalizace a intenzifikace práce. Firma, uzavírala s dělníky pracovní smlouvy, podle nichž dělníkům, kteří nedosáhli předepsaného pracovního výkonu, účtovala k náhradě tzv. ztráty na režiích. Jinak byli dělníci pokutováni za nedostatečně a špatně provedenou práci. V témže roce se Tomáš Baťa oženil s dcerou správce vídeňské dvorní bibliotéky, Marii Menčíkovou. Po 2 letech přišel na svět jeho jediný syn Tomáš II.
[editovat] Válečné období
Během první světové války počet pracovníků i denní pracovní výkon rychle rostly. Do Zlína proudily davy mužů obávajících se odvodů na frontu. Stovkám se pomocí práce v továrně podařilo vyhnout povolovacím rozkazům, protože firma vyráběla pro rakousko - uherskou armádu. Roku 1917 činila denní výroba dokonce 10000 párů obuvi. Firma T&A Baťa začala otvírat vlastní prodejny po celém státě, ve Zlíně, v Praze, v Liberci, ve Vídni, v Plzni a dalších.
[editovat] Poválečná krize
Bezprostředně po skončení války byla firma postižena odbytovou, výrobní a finanční krizí, způsobenou ztrátou válečných dodávek, stagnujůcím zahraničním obchodem a sníženou koupěschopností obyvatelstva. Na konci roku 1918 začala firma tuto krizi řešit tím, že zřizovala osobní účty svým zaměstnancům z jejich vlastních mezd a vkladů. Tato konta byla úročena 10% úrokovou mírou. Tyto naspořené peníze byly použity jako investice do provozního kapitálu. Ačkoliv zaměstnanci si po udání důvodu mohli tyto účty vybrat. Toto řešení krize mělo jen dočasný charakter. 1919 se začalo v Baťových závodech stávkovat. Baťa již nemohl tuto stávku potlačit, tak nechal založit odborové organizace, kam si mohli dělníci volit své zástupce. Krize vyvrcholila o rok později, kdy došlo k celonárodní dělnické stávce. To zapříčinilo vznik Komunistické strany Československa. Tovární sklady byly zaplněny zbožím, proto Tomáš Baťa dvakrát snížil cenu obuvi, čímž chtěl získat peněžní prostředky k výrobě. Nakonec snížil ceny o 50% a mzdy o 40%. Pracovníkům to vykompenzoval tím, že jim poskytl určité slevy (např. 50% zlevnění zboží ve firemním konzumu). Poloviční ceny působily jako magnet na zákazníky. Zásoby bot se výborně prodávaly a Baťa inkasoval drahoceně zhodnocené peníze. Tímto opatřením prorazil krizové sevření, a jeho levné boty začaly ovládat trh. Čtyři písmena BAŤA se staly všudy přítomným symbolem odvážného a úspěšného podnikání. V roce 1923 měla síť prodejen Baťa již 112 poboček. V témže roce se Baťa rozhodl kandidovat ve volbách do obecního zastupitelstva na post starosty města Zlína, s heslem „Chci pracovat pro všechny. Bojovat proti bídě.“. Volby vyhrál.
[editovat] Plánovité hospodářství
- „Konejme jen takovou práci, která slouží veřejnosti. Obchod je služba lidu. Čím důkladněji pochopí obchodník tuto pravdu, tím více bude rozšiřovat okruh lidí, kteří budou stát o obchodní spojení.“
Baťa se začal v roce 1924 orientovat na zahraniční obchod. V zahraničí budoval obchodní síť prodejen. Prodával za ceny pod cenovou úrovní konkurence, čímž ji dokázal likvidovat. Výroba vzrůstala, na konci roku 1925 pracovalo v Baťově koncernu 5200 zaměstnanců. V prvním sestaveném desetiletém plánu předpovídal denní výrobu 100000 párů bot, ale tento plán byl po roce překonán téměř o dvojnásobek. Proto se začaly tvořit roční plány, které v sobě zahrňovaly plány veškerých oddělení výroby. Ty byly dále rozděleny na týdenní plány a ty pak na denní programy. Tudíž na každý den byl stanoven přesný obrat, kterého muselo být dosaženo.
[editovat] Samosprávné dílny
Další revoluční inovací bylo vytvoření hospodářských jednotek, které měly vlastní účet zisků a ztrát. Tyto Samosprávné dílny tvořily základní buňku celého podniku. V čele stál mistr, který za vše nesl zodpovědnost. Každé oddělení a každá dílna, v pravém smyslu slova, kupovala ve výrobním procesu od předcházejícího oddělení zboží, které po zapracování zase prodávala následujícímu oddělení. Na tento systém navazoval systém správních budov, který fungoval na podobném principu.
[editovat] Systém mezd
Tomáš Baťa užívala čtyři základní druhy mezd:
- pevná mzda - brali technicko - hospodářští a administrativní pracovníci
- individuální úkolová mzda - dostávali dělníci na některých speciálních postech
- kolektivní úkolová mzda - pro dělníky v dílnách
- mzda účasti na zisku - pobírali někteří vedoucí pracovních úseků
Typická je taky Baťova cena, která skoro vždy končila devítkou. Jednoduše 999 Kčs vypadá opticky lákavěji, než 1000 Kčs, přitom je rozdíl pouhé jedné koruny.
V letech 1926 - 1928 vzrostl export obuvi a firma Baťa ovládala více než polovinu československého vývozu. Ve firmě došlo k zavedení pásové výroby, která byla používána v závodech Henryho Forda. Produktivita práce vzrostla o 75% a počet zaměstnanců o 35%. Čístý obrat firmy činil 1,9 miliardy Kčs. Koncem roku 1928 tvořila továrna komplex 30 budov. Koncern se rozrůstal a Baťa začal navíc podnikat do dalších sfér hospodářství (gumárenský, chemický, textilní, dřevařský průmysl). Vytvořil celou řadu výchovných i vzdělávacích organizací (Baťova škola práce). Roku 1931 se rodinný podnik změnil na akciovou společnost a začaly vznikat dceřinné společnosti po celém světě, továrny v Německu, Anglii, Holandsku, Polsku a mnoha dalších zemích. Ve Zlíně vzniklo vlastní filmové studio, které se zabývalo natáčením reklam na obuvnické výrobky. Později se ze studia staly známé Filmové ateliéry Kudlov. Mezi další známé objekty ve Zlíně, které později nechal nevlastní bratr Tomáše Bati, Jan Antonín Baťa, vybudovat, patří: Velké kino Zlín, Zlínský mrakodrap(1938), ve své době nejvyšší betonová stavba Evropy.
[editovat] Tragická smrt
12. července 1932 Tomáš Baťa zahynul spolu se svým pilotem Jindřichem Boučkem při letecké nehodě, když ve svém osobním letadle letěl do Švýcarska, aby se zúčastnil otevření nové pobočky (v té době měla firma Baťa pobočky již ve více než 60 státech). Startoval z firemního letiště v Otrokovicích za husté mlhy. Havarovali těsně po startu ještě na pozemku firmy. Na pohřbu Tomáše Bati pronesl smuteční řeč jeho nevlastní bratr a nástupce ve firmě Jan Antonín Baťa. Zde je ukázka jeho smuteční řeči:
- „Spolupracovníci! Padl… Nejlepší z nás padl, oběť naší práce. Naše velká pracovní rodina ztratila svého zakladatele, budovatele a vůdce. Tělu svého vůdce vzdáváme dnes poslední poctu. Jeho duch však zůstává mezi námi, uprostřed jeho a našeho díla, protože ten duch žije v nás: duch jeho práce, jeho nadšeni, jeho obětavost a píle zůstane nám pro věky příkladem. Pracujeme společně na velkém díle. Toto dílo nám odkázal zesnulý Tomáš Baťa ve své závěti…“
[editovat] Literatura
- Bohumil Léhar: Dějiny Baťova koncernu, Státní nakl. politické literatury, Praha 1960
- Miroslav Ivanov: Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše, nakl. Lípa, Vizovice 1998
- Eva Dvořáková: Batismus a Baťovci, Krajské nakl. Gottwaldov, Gottwaldov 1960
- Josef Vaňhara: Příběh jednoho muže a jednoho města, vlastní vydání, Zlín
- Milan Zelený: Cesty k úspěchu - trvalé hodnoty soustavy Baťa, nakl. Čintámani, 2006
