Tyrolsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tyrolsko (německy Tirol) je spolková země na západě Rakouska. Metropolí a současně největším městem Tyrolska je Innsbruck. Jedná se o severní část původního většího Tyrolska, jehož zbytek (Jižní Tyrolsko) náleží od 10. září 1919 Itálii.

Prakticky celé, 12547 km² rozlehlé území zabírají Alpy. Samotná země se dělí na dvě části: větší Severní Tyrolsko (německy Nordtirol) v západním výběžku Rakouska a menší, Východní Tyrolsko (německy Osttirol) oddělená Salzburskem od té větší. Na hranicích Východního Tyrolska s Korutany, ve Vysokých Taurách je nejvyšší vrchol Rakouska Grossglockner 3797 m n.m. Široké a hluboké údolí Innu tvoří přirozenou hranici mezi Severními, vápencovými a Centrálními krystalickými Alpami. Soustřeďuje se sem většina obyvatel Tyrolska, což si vyžádalo i rozvoj dopravy postavením železniční trati a o sto let později dálnice A12 (E60). Řeka Inn protéká i Innsbruckem.

Obsah 1 Povrch 2 Města 3 Dějiny 4 Hospodářství

[editovat] Povrch

Celý povrch Tyrolska zabírají Východní Alpy. Ty se zde člení do následujících horských skupin:

• Silvretta
• Verwall
• Lechtálské Alpy
• Allgäuské Alpy
• Samnaun
• Ötztalské Alpy
• Stubaiské Alpy
• Wetterstein a Mieminger Kette
• Ammergauské Alpy
• Zillertálské Alpy
• Tuxerské Alpy
• Karwendel
• Grossvenediger
• Villgratner Berge
• Karnské Alpy
• Gailtalské Alpy
• Schober
• Grossglockner
• Granatspitze
• Kitzbühelské Alpy
• Rofan
• Chiemgauské Alpy
• Kaisergebirge
• Steinberge

[editovat] Města

• Innsbruck 113 457 obyvatel
• Kufstein 15 359 obyvatel
• Telfs 12 834 obyvatel
• Schwaz 12 211 obyvatel
• Lienz 12 076 obyvatel
• Hall in Tirol 11 491 obyvatel
• Wörgl 10 884 obyvatel
• Imst 8 957 obyvatel
• Kitzbühel 8 571 obyvatel
• Landeck 7 335 obyvatel

(počet obyvatel k 24.9. 2004)

[editovat] Dějiny

Nejstaršími známými obyvateli dnešního Tyrolska byli Ilyrové a Keltové. Na konci 1. století př. n. l. dobyli území Římané a začlenili jej do provincií Raetia, Noricum a Venetia. V 6. – 7. století pronikli až do údolí Adige k dnešnímu Salornu Bavoři. Původní rétorománské obyvatelstvo (Ladinové) našlo tehdy útočiště v Dolomitech. V 11. století získali do správy od římskoněmeckých císařů rozsáhlá území kolem obchodní cesty přes Brennerský průsmyk tridentský a brixenský biskup. Ve 12. století začal zemi pod svou vládu sjednocovat šlechtický rod Vintschgauerů, který si od roku 1230 říkal hrabata z Tirol (podle rodového hradu Tirol u Meranu). Ten si ve 13. století vymohl na tridentských a brixenských biskupech rozsáhlá léna s fojtskými a hraběcími právy. Roku 1363 zdědili Tyrolsko Habsburkové. Tyrolsko se těšilo větším výsadám než ostaní habsburské země (např. císař Maxmilián udělil obyvatelům Tyrolska právo nosit zbraň a použít ji na ochranu své země). Od 4. února 1803 bylo k Tyrolsku připojeno i území Tridentska. V napoleonských dobách (1805 - 1814) patřilo k Bavorskému království, Tridentsko však bylo po místním povstání připojeno 28. února 1810 k Italskému království. V roce 1809 vypuklo proti bavorské nadvládě a drancování země lidové povstání, v jehož čele stál Andreas Hofer (v roce 1810 byl v italské Mantově popraven). Od vídeňského kongresu 1815 bylo Tyrolsko opět spojeno s Tridentskem v jeden celek a znovuzačleněno do Rakouska. Po první světové válce bylo Tridentsko 3. listopadu 1918 anektováno Itálií, která pak 10. září 1919 získala i převážně německojazyčné Jižní Tyrolsko.

[editovat] Hospodářství

V hospodářství Tyrolska je důležitý průmysl textilní, dřevozpracující, sklářský, chemický, strojírenství a potravinářský. Na příjmech se významně podílí také cestovní ruch (ročně v průměru 40 mil. přenocování návštěvníků). Zemědělství je omezeno vcelku jen na údolí Innu. Ve vedlejších údolích převládá chov dobytka. Reliéf umožnil výstavbu velkých hydroelektráren (např. Prutz-Imst, Silz-Sellrain, Zillertal). Ve středověku kvetoucí hornictví (rudy stříbra, olova, sůl, měď) zcela zaniklo.

	Okresy a statutární město spolkové země Tyrolsko
	Imst | Innsbruck | Innsbruck-venkov | Kitzbühel | Kufstein | Landeck | Lienz | Reutte | Schwaz