Václav Budovec z Budova
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Václav Budovec z Budova (1551–1621) byl český politik, diplomat a spisovatel, významná postava politického života českého stavovského státu ve 2. polovině 16. století a počátku 17. století.
Jako nadaný mladý šlechtic z rytířské bratrské rodiny nabyl Budovec v letech 1569–1571 vyšší vzdělání na univerzitě ve Wittenbergu.
Hojně pak cestoval po Evropě a navazoval přátelství s předními protestantskými teology, z nichž největší vliv na něj měl významný kalvinista té doby Theodor Reza. Od roku 1577 se stal Budovec hofmistrem u císařského vyslance v Cařihradu J. Sinzendorfa, a tak ke své znalosti mnoha cizích jazyků mohl připojit turečtinu a arabštinu.
Po návratu do vlasti působil od roku 1584 jako rada apelačního soudu a statečně hájil Jednotu bratrskou proti nejrozmanitějším útokům. Památný Majestát císaře Rudolfa II. „O náboženské svobodě“ z roku 1609 byl vydán zejména jeho zásluhou. V české národní historii je pak znám jako jeden z předních účastníků stavovského povstání. Tehdy zastával funkci zemského direktora, královského komorníka a dokonce i prezidenta apelačního soudu, což však nemělo praktický význam, jelikož v době stavovského povstání se rada nad apelacemi nescházela (apelační soud byl podle České konfederace jedním ze společných orgánů všech zemí českého soustátí).
Byl popraven 21. června 1621 na Staroměstském náměstí. Komenský jej charakterizoval jako „muže znamenitě učeného a svými vydanými spisy slovutného“.
