Vlastní jméno

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Slovní druhy
podstatné jméno přídavné jméno zájmeno číslovka sloveso příslovce předložka spojka částice citoslovce jméno obecné jméno vlastní jméno

Vlastní jméno (proprium) je jazykový prostředek, obvykle charakteru podstatného jména samotného nebo s přívlastky, který označuje určitou konkrétní skutečnost (osobu, zvíře, věc, příslušnost k národu atd., tj. jednotlivinu), odlišuje ji od ostatních skutečností téhož druhu a určuje ji tím jako jedinečnou v rámci dané třídy.

Opakem pojmu vlastní jméno je obecné jméno, apelativum. Vznik obecného jména z vlastního se nazývá apelativizace, opačný proces onymizace.

Vlastními jmény se zabývá obor zvaný onomastika.

[editovat] Druhy vlastních jmen

Rozlišujeme tyto druhy vlastních jmen:

1. Bionymum, tj. vlastní jméno živých nebo jakoby živých bytostí a organismů:

antroponymum, tj. vlastní jméno jednotlivých lidí (například rodné jméno, příjmení, přezdívka) nebo skupiny lidí (Francouz, Indián, Seveřan, Přemyslovec, Marťan, Podskalák),
nepravé antroponymum, tj. vlastní jméno smyšlených osob - pohádkových bytostí, mytologických hrdinů apod.(Sněhurka, Enkidu), k nim lze přiřadit i theonymum, tj. vlastní jméno bohů (Zeus),
zoonymum a nepravé zoonymum, tj. vlastní jméno skutečných či smyšlených živočichů (pes Alík, drak Šmak),
fytonymum, tj. vlastní jméno rostlin (Husova lípa).

Vlastní jména jména živočichů a rostlin je třeba odlišovat od zoologické či botanické terminologie (kočka Micka x kočka domácí).

2. Abionymum, tj. vlastní jméno neživých předmětů či jevů:

toponymum, tj. vlastní jméno zeměpisné - vlastní jména přírodního nebo umělého objektu pevně umístěného v krajině a zaznamenatelného v mapě (Afrika, Říp, Malá Strana, Dub sedmi bratří, ulice Pod Strání),
kosmonymum a astronymum, tj. vlastní jméno objektů mimo planetu Zemi - planet, hvězd, galaxií apod. (Merkur, Střelec, Mléčná dráha),
chrématonymum, tj. vlastní jméno lidských výtvorů, které nejsou pevnou součástí krajiny či přírody, ale společenských, kulturních, politických vztahů - instituce, výrobku, vlakového spoje atd. (Základní škola Chodov, vysavač Eta, vlak Panonia).

[editovat] Pravopis

V češtině se vlastní jména píší s velkým písmenem na začátku (u víceslovných se až na výjimky velké píše jen první písmeno prvního slova, na rozdíl například od angličtiny).

Ve víceslovném jménu sídla (města, vesnice, osady, sídliště atd.) se v češtině píší velká první písmena všech slov s výjimkou předložek uvnitř jména. Ve vnořených víceslovných vlastních jménech se zachovává původní pravopis (například Kostelec nad Černými lesy).

U některých typů se do vlastního jména z hlediska pravopisu obvykle nezahrnuje obecná část označení, například ulice Kolbenova, náměstí Republiky.

Zásady pro pravopis vlastních jmen nejsou zcela ustálené a oficiální doporučení se mění s jednotlivými vydáními Pravidel českého pravopisu.

Vlastní jména jsou často používána v ustálené úřední podobě. Pravopis a některé funkce vlastních jmen však někdy zachovávají i zástupná zkrácená (např. jednoslovná) označení, má-li se zdůraznit, že zastupují plné vlastní jméno (křižovatka před Muzeem, prováděcí předpis vydá Ministerstvo).