Vrtule
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vrtule je technické zařízení, které umožňuje přeměňovat energii rotačního pohybu na tah nebo naopak tah na rotační pohyb. Při rotaci vrtule ve vzduchu působí na každou část vrtule aerodynamická síla, podobně jako na křídle. Každá část vrtule se pohybuje stejnou úhlovou rychlostí, ale díky rozdílnému poloměru jinou obvodovou rychlostí. Vrtule se skládá z osy, na níž je připevněna hlavice (vrtulový kužel, kloubouk) s vrtulovými listy. Je používána pro pohon letadel, vzducholodí a některých jiných strojů nebo naopak pro zužitkování větrné energie.
Existují dvě teorie o funci vrtule:
- Vrtule koná šroubový pohyb a zařezává se do prostředí.
- Vrtule má určitý profil, na kterém vzniká vztlak, který vrtuli nasaje do prostředí.
V letectví se vrtule dělí na:
- pevné – mají listy nastaveny na základní úhel nastavení, které odpovídá jedinému režimu letu, při kterém vrtule pracuje s nejvyšší účinností.
- stavitelné – používají se pro motory vyšším výkonem; jsou schopny měnit úhel nastavení listů podle provozního režimu.
- na zemi stavitelné – listy se nastaví do polohy odpovídající předpokádanému režimu letu ještě na zemi; za letu se chová jako vrtule pevná.
- stavitelné za letu (stálé otáčky) – jsou poháněny různými silovými systémy (mechanické, elektrické, hydraulické); listy těchto vrtulí lze nastavit automaticky nebo zásahem pilota.
Automaticky stavitelná vrtule je ovládána regulátorem otáček, tj. zařízení, které při zvýšení otáček motoru nastaví větší úhel náběhu vrtule, tím se zvýší zatížení vrtule a otáčky tak poklesnou.
Ve 30. letech 20. století se v Německu objevilo i experimentální kolejové vozidlo poháněné vrtulí. Lidově se mu říkalo Kolejový zepelín. Existují i saně poháněné tlačnou vrtulí.
Jako vrtule se někdy v literatuře označuje i lodní šroub.
