Zrada

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Zrada je zločinné jednání směřující proti straně, které je člověk povinován loajalitou. V užším smyslu je zrada konkrétní trestný čin spočívající v jednání proti státu, jehož je člověk občanem. Za zrádce tedy bývá považován člověk, který se snaží svrhnout vládu, pomáhá cizí mocnosti při vedení války proti jeho zemi apod.

[editovat] Historie

V britském právu existuje pojem zrady od roku 1351. Tento zákon rozlišoval dvě úrovně takového jednání: velezrada (high treason), která spočívá v jednání proti panovníkovi (resp. ohrožuje stát jako celek), a „malá zrada“ (petty treason), která spočívá ve vraždě vlastního pána (nejblíže nadřazeného). Oba tyto zločiny se trestaly smrtí; malá zrada přestala být samostatným zločinem odlišným od vraždy v roce 1828; trest smrti za velezradu byl zrušen v roce 1998 a nahrazen maximálním trestem doživotního vězení. Za druhé světové války také existoval trestný čin zrádcovství (trestaný smrtí), který trestal libovolné jednání ve prospěch nacistického Německa (špionáž, sabotáže apod.), aniž by bylo potřeba prokazovat, že se jedná o člověka vázaného věrností Koruně (jak vyžaduje stíhání za velezradu).

Jako prevence před možným zneužitím je v americkém právu velezrada definována přímo v ústavě, a to pouze jako příprava války proti Spojeným státům; ústava také pro tento čin vyžaduje dva svědky či přiznání viny. V zákonech se však objevuje mnoho dalších trestných činů, které fakticky definici zrady rozšiřují, jen s jinými názvy (např. trestný čin ozbrojeného povstání proti státu apod.) a za slabších podmínek (bez požadavku dvou svědků). V praxi se také zpravidla odsuzuje za tyto jiné činy, typicky za špionáž (např. manželé Rosenbergovi).

V komunistickém Československu byl zákonem č. 231/1948 Sb. zaveden trestný čin velezrada (a další podobné trestné činy), který se trestal vězením na 10–25 let či doživotí, případně trestem smrti. Tento zákon posléze soudy užívaly v politických procesech (typicky odstavec c, „[Kdo se pokusí] zničit nebo rozvrátit lidově demokratické zřízení nebo společenskou nebo hospodářskou soustavu republiky, zaručené ústavou“). Tento zločin byl zrušen v roce 1961 novým trestním zákonem. Namísto něj byly zavedeny zločiny vlastizrady a válečné zrady, s výrazně omezenější působností.

[editovat] Zrada a velezrada v českém právu

V českém trestním právu existuje trestný čin vlastizrada (§ 91), který spáchá ten „občan ČR, který ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem spáchá trestný čin rozvracení republiky (§ 92), teroru (§ 93), teroristického útoku (§ 95), záškodnictví (§ 96) nebo sabotáže (§ 97)“. Za takový čin zákon stanovuje trest odnětí svobody na dvanáct až patnáct let nebo výjimečný trest.

Také existuje trestný čin válečná zrada, který se týká jen stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. V takové situaci se služba v nepřátelském vojsku nebo v nepřátelském ozbrojeném sboru trestá odnětím svobody na deset až patnáct let nebo výjimečným trestem.

Mimo trestní zákon, přímo v Ústavě České republiky, se objevuje pojem velezrada, která je specifickým ústavním deliktem, za který může být prezident České republiky stíhán (před Ústavním soudem na základě žaloby Senátu). V ústavě však neexistuje žádná definice jednání, které by bylo velezradou; v zákoně o Ústavním soudu je pak velezrada definována jako „jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu“. Trestem za velezradu může být ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt.