Šárovcova Lhota

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šárovcova Lhota
znak vlajka
základní data
status:	obec
NUTS 5 (obec):	CZ0522 573256
kraj (NUTS 3):	Královéhradecký (CZ052)
okres (NUTS 4):	Jičín (CZ0522)
obec s rozšířenou působností:	Jičín
pověřená obec:	Lázně Bělohrad
historická země:	Čechy
katastrální výměra:	7,09 km²
obyvatel:	193
zeměpisná šířka:	50° 24' s. š.
zeměpisná délka:	15° 33'42 v. d.
nadmořská výška:	292 m
PSČ:	507 59
základní sídelní jednotky:
místní části:	Bertoldka, Libín, Radov, Tikov
katastrální území:
adresa obecního úřadu:	Obecní úřad Šárovcova lhota Šárovcova Lhota 80 507 59 p.Šárovcova Lhota
starosta:	{{{starosta}}}
Oficiální web Oficiální web obecního úřadu E-mailová adresa
[Lhota na mapě]

Šárovcova Lhota je malá obec v podkrkonoší ležící v okrese Jičín. Jeho vlastní katastrální území má rozlohu 7 km2 . A včetně osad Tikov, Bertoldka, Libín, Radov má rozlohu 8 ha 46a a 56m čtverečných. Obec leží asi 7 km severozápadně od Hořic v Podkrkonoší. V současnosti zde žije 195 stálých obyvatel. Obcí protéká říčka Javorka, která měla vliv i na podobu obecního znaku (zelený javor).

[editovat] Původ jména

Název obce je odvozen od jména jejího zakladatele Šárovce. Jeho poddaní byli na čas zbaveni daní, dostávali takzvaně lhůtu. Od toho vznikl název Lhota Šárovcova.

[editovat] Historie

Četné vykopávky svědčí, že se zde žilo již v dobách pohanských. Založena byla asi roku 1197-1230 za vlády krále Přemysla Otakara I. Později se majiteli stali páni Václav a Bořek Šárovci. Šárovcovu Lhotu s osadou Libín a Tikov prodali Zahrádkovi z Černé a Mandaléně z Konecchlumě roku 1518. Šárovci vymřeli v 17. století. Václav Šárovec byl v pondělí před Bartolomějem (20.srpna) roku 1537 odsouzen za to, že nařkl zemské pány. Potom byl mučen a popraven na Pohořelci u Prahy. Roku 1538 prodala Mandaléna a dcery Václava Zahrádky statek Lhotský Adamu Karlíkovi z Nežetic, pánu na Holovousích. Avšak již roku 1543 přešel statek v držení Mikuláše Habartického z Habartic, roku [1544]] na Arnošta Bruknara z Brukštejna, roku 1549 na Soběslava Miletínského z Pardubic. Ten před svojí smrtí (roku 1563) odkázal Lhotu Gabrieli Klenovskému z Ptení, Čeňkovi Poličanskému a sestře Markétě z Veselí. Po nich byli majiteli statku bratři Aleš a Jiří Klenovští ze Ptenic, kteří zase Lhotu a Libín prodali roku 1567 Jindřichovi ze Smiřic za 3850 kop grošů českých. Tento Jindřich Smiřický připojil Lhotu roku 1569 k panství Hořickému. Jeho syn Albrecht Vladislav přikoupil k tomu roku 1594 Holovousy a Mlázovice. Statek zdědil pak jeho bratr Zikmund (zemřel roku 1608). Rod Smiřických ovšem své statky dlouho neudržel. Syn Zikmundův náležel k přením původcům povstání evangelických stavů. Zato byl posmrtně roku 1621 odsouzen (zemřel 1618) a jeho statky byly zkonfiskovány. Veškeré statky koupil jejich příbuzný Albrecht z Valdštejna, který pak Lhotu, Libín, Tikov a Mezihoří přenechal Anně Ostroměřské, rozené z Vojic. Po zavraždění Valdštejna, 25.2.1634, byl statek zkonfiskován a 9.5.1635 jej daroval Ferdinand II. svému Komorníku Jakubovi Strozzimu ze Streitenthalu. Ten nedlouho potom zemřel a statek dostali jeho synové Petr a Oktavián 3.října 1636. Petr Strozzi byl nejvyšším císařským vojevůdcem (do roku 1650 byla poručnicí matka Oktávie). Bojoval s Turky a 27.5.1664 byl u Serinváru v Chorvatsku smrtelně zraněn. Pohřben byl ve Vídni. Za jeho panování byl odtržen od Hořic