Šalomoun
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Šalomoun (hebrejsky: שלמה, anglicky: Solomon, arabsky: سليمان) byl králem sjednoceného Izraelského království. Vládl přibližně v letech 970 - 931 př. n. l. Za jeho vlády dosáhlo království největšího hospodářského a územního rozmachu, po jeho smrti se však v důsledku rozporů mezi jeho syny rozdělilo království na dvě části: na severní Izraelské království a jižní Judského království. Šalomoun také nechal v Jeruzalémě vystavět chrám, který byl až do jeho zničení roku 586 př. n. l. střediskem židovského kultu. Šalomounovu vládu popisuje biblická První kniha Králů a Druhá kniha kronik.
[editovat] Šalomounova moudrost
Podle biblického vyprávění byl Šalomoun známý pro svou moudrost, kterou přišla obdivovat i královna ze Sáby. V židovských tradicích je považován za autora tří biblických knih: knihy přísloví, knihy Kazatel a Písně písní, avšak moderní kritika Šalomounové autorství jednoznačně zpochybnila.