Šlechta
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Šlechta (též nobilita či aristokracie) je soubor jedinců, majících zvláštní právní výsady a nezřídka také nárok na šlechtický titul. Příslušnost k této skupině vychází z rodového principu a je proto zpravidla založena manželským původem po šlechtickém otci. Druhým hlavním způsobem je pak povýšení do šlechtického stavu panovníkem (zvláštním případem je automatické šlechtictví pro bratry papežů a jejich patrilineární potomky na základě bully Urbem Romam papeže Benedikta XIV. z roku 1746).
Šlechta byla jednou z vládnoucích vrstev feudální společnosti, ve které svou moc zakládala na vlastnictví půdy, vojenské specialisaci a výsadách, které jí zaručovaly významnou úlohu při řízení státu. K charakteristickým náležitostem, které ve středověku odlišovaly šlechtu od poddaných a částečně také od kléru, náležely erby a důraz na znalost předků.
Šlechta měla různý podíl na celkovém počtu obyvatel. Zatímco ve Španělsku představovala asi 2 % obyvatelstva, v Polsku koncem 16. století šlechta představovala 9,1 % celkového počtu obyvatel a v oblasti Mazovska (Mazowsze) v okolí Varšavy dokonce 23,1 % (pro srovnání duchovní byli zastoupeni 0,2 %).
Šlechta jako samostatný společenský stav často přetrvala i do demokracie, kde jsou však její výsady omezeny většinou jenom na právo používat titul.
Obsah |
[editovat] Počátky šlechty
Počátky šlechty souvisí obecně s rozpadem rodové společnosti, kdy se do popředí dostávají schopní jedinci, kteří na základě svým vojenských či jiných získavají ve společnosti respekt a výsadní postavení. Výsadní postavení a vzrůstající moc jim umožnuje prosadit zásadu dědičnosti jejich postavení.
[editovat] Počátky české šlechty
Počátky naší šlechty v 10. - 12. století úzce souvisí s rodem Přemyslovců a jejich vojenskými družinami. Ty byly tvořeny schopnými jedinci, kteří za své služby dostávali výsluhy v podobě pozemků, správcovství hradu atd. Ačkoli tyto výsluhy byly zpočátku pouze osobní povahy - do smrti nabyvatele - a bylo je možno odejmout, dochází k jejich postupné přeměně v dědičné vlastnictví.
Otázka možného podílu předpřemyslovské rodové aristokracie na zformování nejstarší české šlechty zůstává nevyjasněna.
[editovat] Struktura české šlechty
viz též Šlechtický systém
Od 12. století se česká šlechta dělila na dva stavy:
- vyšší stav – panský (a korouhevní).
- nižší stav – vladycký, zemanský a rytířský.
Toto dělení bylo nejprve neustálené, ani hranice rytířského stavu nebyla přesně vymezená, oba stavy se uzavřely teprve v průběhu 15. století.
Po porážce stavovského povstání na Bílé hoře roku 1620 byly v zemích Koruny české zavedeny původem říšské šlechtické hodnosti, které se ustálily na následujících titulech:
Po vzniku Československa bylo šlechtictví – spolu se všemi tituly – na našem území ke dni 18. 12. 1918 zrušeno zákonem č. 61/1918 Sb.
