Štěpán Zálešák
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Štěpán Zálešák (9. ledna 1874, Bánov - 30. září 1945, Praha) byl český sochař a řezbář. Specializoval se především na sakrální umění, věnoval se i restaurátorským pracem. Jeho díla zdobí mnoho českých chrámů a kostelů.
Obsah |
[editovat] Život
Štěpán Zálešák absolvoval Odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí (1888-1892), obor ornamentální řezbářství pod vedením prof. Aloise Balána a Uměleckoprůmyslovou školu v Praze (1892-1898), obor řezbářství u prof. Jana Kastnera. V letech 1898-1912 pracoval ve vlastním atelieru v Praze v Říční ulici. V roce 1912 se stal nástupcem prof. Kastnera († 1912) na Uměleckoprůmyslové škole, kde působil do roku 1934. Je pohřben v Praze na Vyšehradském hřbitově.
[editovat] Díla
[editovat] Bánov
- socha sv. Josefa, fara v Bánově
[editovat] Kolín nad Labem
- chrliče a tympanon nad hlavním portálem při rekonstrukci kostela sv. Bartoloměje (1908)
- Madona pro hřbitovní kostel, keramika
- novogotický oltář se sochami Madony a sv. Václava po stranách vítězného oblouku, kostel sv. Bartoloměje v Třebovli u Kolína nad Labem
[editovat] Kouřim
- kříž se sochami Panny Marie a sv. Jana, hlavní oltář gotického kostela sv. Štěpána (1907)
- oltář se sochami Panny Marie a andělů, severní boční loď kostela sv. Štěpána (1907)
- oltář se sochou sv. Jana Nepomuckého mezi dvěma anděli, jižní boční loď kostela sv. Štěpána (1907)
[editovat] Kutná Hora
- Archa Večeře Páně (1903) - 4 reliéfy: sv. Václav, Vojtěch, Cyril a Metoděj - hlavní oltář kostela sv. Barbory
- sochy sv. Cyrila a Metoděje, kostel Panny Marie na Náměti
- oltář v kapli Nejsvětějšího srdce Páně, klášter řádu sv. Voršily
[editovat] Praha
- bronzová busta probošta Václava Štulce (1910), Štulcova zahrada
- tympanon Poslední soud nad hlavními vchodovými dveřmi kostela sv. Petra a Pavla (1901)
- sochy sv. Petra a Pavla pro hlavní oltář kostela sv. Petra a Pavla (1903)
- Ukřižování se sv. Lohengrinem, v interieru kostela sv. Petra a Pavla
- boční oltář Král Králů (20.léta), skupina soch z lipového dřeva, pozlaceno, kostel sv. Petra a Pavla
- střední dveře a stěny v podkruchtí Wolhmutovy kruchty s řezbami na motiv sv. Cyrila a Metoděje (1928), dubové dřevo, katedrála sv. Víta
- dva postranní oltáře v kostele sv. Ludmily
- spolupráce na hlavním oltáři v kostele Nejsvětějšího srdce Páně na nám. Jiřího z Poděbrad
- plastiky sv. Bartoloměje, sv. Václava, 8 andělů, dva klečící andělé a Kristus na kříži (1912), hlavní oltář novogotického kostela sv. Antonína
- andělé s korunou pro boční oltář kostela sv. Antonína
- práce na průčelí i interiéru kostela sv. Prokopa na Žižkově (1910)
- sochy sv. Cyrila a Metoděje, hlavní oltář
- boční oltář Panny Marie s deskovými výjevy z jejího života
- boční oltář Božského srdce Páně s obrazy sv. Augustina a sv. Aloise
Ostatní části
- Pražský městský znak (1926), vyřezán podle návrhu prof. V. Vojtíška a prof. F. Kysely – shořel při požáru Staroměstské radnice za pražského povstání v roce 1945
- Plastika Útěcha zhotovena pro vlastní hrob – z hrobu byla ukradena v roce 1993
[editovat] Uherský Brod
- práce z pozůstalosti uložené v depozitáři Muzea Jana Ámose Komenského
[editovat] Velehrad
- socha sv. Josefa, boční loď chrámu
- rám pro obraz Madony od Emanuela Dítěte, řezbářská práce
[editovat] Další místa mimo Prahu
- dřevořezba Pieta v kapli Panny Marie Bolestné u hřbitova v Berouně
- sv. Jan, kostel v Brně-Králově Poli (1908)
- socha sv. Jana Evangelisty na kazatelně, kostel Panny Marie v Ostravě Mariánských Horách (1909)
- Křížová cesta, kostel sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě (1910)
- sochy sv. Gotharda, Jana Křtitele, sv. Václava, sv. Ludmily, pískovec (1910) – západní průčelí kostela sv. Gotharda v Českém Brodě
- socha Madony, pískovec – západní průčelí děkanského kostela sv. Jiljí v Nymburce
- práce na hlavním oltáři kostela sv. Petra a Pavla, Budeč
[editovat] Drobné plastiky
- Mateřská láska, Marie s ovečkou, Malá chůva, Ovčáček, Chlapci se psem
- sochy Madony, světců a světic, církevních hodnostářů
[editovat] Rod Zálešáků
Sochař Štěpán Zálešák měl sice tři dcery, ale jméno Zálešák přesto nezmizelo ze světa umění. Pod jménem Zálešák / Zálešáková se umění věnují jeho vzdálenější příbuzní.
[editovat] Literatura
- Štěpán Zálešák, Vladimír Drahoňovský, 1934
- V posvátné půdě Vyšehradu, Karel Balák, 1946
- Brožura „Dokumenty a prameny“ - Štěpán Zálešák, Zdeněk Mařan