Švédská gramatika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Švédská gramatika
Typ jazyka
Typ jazyka:	Analytický jazyk se zbytky flexe.
Slovosled
Druh slovosledu:	SVO
Větné členy, které mohou být nevyjádřeny:	Všechny větné členy musí být vyjádřeny.
Člen
Člen určitý:	Postpozitivní; -en (spol. rod), -et (stř. rod), –na/-en (plurálu).
Člen neurčitý:	En (společný rod), ett (střední rod). V plurálu se nepoužívá.
Člen dělivý:	Neužívá se.
Bez členu:	Obvykle vlastní jména, látková jména, po číslovkách, ukazovacích a přivl. zájmenech apod.
Podstatná jména
Rozlišují se:	• Dva pády, nominativ a genitiv. • Dvě čísla, singulár a plurál. • Dva rody, společný (mužský a ženský) a střední.
Slovesa
Časování:	• Infinitiv většinou končí na –a, často před ním je částice att. • Přítomný čas má ve všech tvarech u většiny sloves koncovku –r. • Budoucí čas se tvoří pomocí ska(ll) + infinitiv nebo kommer att + infinitiv. • Pretéritum se tvoří koncovkou –de/-te/-dde u slabých sloves, silná slovesa jsou bez koncovky a mění kmenovou samohlásku. • Perfektum se tvoří pomocí har + supinum. • Supinum má u slabých sloves stejný tvar jako trpné/minulé příčestí pro střední rod (-t/-tt), u silných sloves má zvláštní tvar zakončený –it (a obvykle změněnou kmenovou samohlásku). • Plusquamperfektum se tvoří pomocí hade + supinum. • Minulý kondicionál se tvoří skulle ha + supinum. • Přítomný kondicionál se tvoří skulle + infinitiv. • Pasivum se tvoří buď pomocí koncovky –s nebo pomocí bli + příčestí trpné. • Příčestí trpné se u slabých sloves tvoří pomocí –d/-t/-dd, -t/-tt, -de/-te, u silných pomocí –en, -et, -na. • Příčestí přítomné se tvoří pomocí koncovky –ande, -ende.
Zápor slovesa:	Tvoří se pomocí částice inte, knižně také ej nebo icke.
Otázka:	Tvoří se přehozením podmětu a přísudku.
Přídavná jména
Skloňování:	• Silné (určitý tvar) – jednotné zakončení –a, maskulina výjimečně –e. • Slabé (neurčité tvary) – společný rod bez koncovky, střední rod –t, plurál –a.
Stupňování:	• Komparativ se tvoří pomocí –are. • Superlativ se tvoří pomocí –sta v určitém tvaru a –(a)st v neurčitém.
Příslovce
Stupňování:	Obdobně jako u přídavných jmen.
Tvoření z přídavného jména:	Většinou příponou –t, u přídavných jmen se zakončením na –lig může být přípona –en, další příponou může být –vis.
Zájmena
Zájmena:	• Osobní zájmena: podmětový a předmětový pád. • Přivlastňovací zájmena: tvary pro společný a střední rod a plurál (jako přídavná jména). • Zvratné zájmeno: pro 3. osobu.
Číslovky
Skloňování:	Nesklonné.

Švédská gramatika je mluvnický popis švédštiny. Švédská mluvnice vychází z podobných principů jako mluvnice ostatních germánských jazyků. Minimální flexe dává současné švédštině převažující charakter izolačního (analytického) jazyka.

Obsah 1 Rod ve švédštině 2 Člen 2.1 Neurčitý člen 2.2 Určitý člen 3 Substantiva 3.1 Pády 3.2 Přehled skloňování substantiv 4 Adjektiva 4.1 Silné skloňování 4.2 Slabé skloňování 4.3 Přehled tvoření tvarů adjektiv 4.4 Stupňování 5 Zájmena 5.1 Přehled osobních a přivlastňovacích zájmen 6 Číslovky 6.1 Přehled základních a řadových číslovek 6.2 Datum a letopočet 6.3 Početní úkony 6.4 Zlomky 7 Slovesa 7.1 Infinitiv 7.2 Přítomný čas 7.3 Budoucí čas 7.4 Minulé časy 7.5 Podmiňovací způsob 7.6 Trpný rod 7.7 Příčestí 7.8 Zápor 7.9 Tvoření otázky 7.10 Přehled časování sloves 8 Příslovce 8.1 Stupňování 9 Zkratky 10 Reference

[editovat] Rod ve švédštině

Švédština gramaticky rozlišuje pouze dva rody: společný (commune) a střední (neutrum).

Rod mužský (masculinum) a ženský (femininum) splynuly ve spisovném jazyce dohromady a až na výjimky se nerozlišují (zůstávají zachovány v některých nářečích).

Ve 3. osobě jednotného čísla se ve společném rodě existují 3 osobní zájmena:

han – on, pro osoby a živé bytosti mužského rodu

hon [hun:] – ona, pro osoby a živé bytosti ženského rodu

den – ono, pro věci, které patří gramaticky do společného rodu

Pro střední rod se používá zájmeno det.

[editovat] Člen

Podobně jako jiné germánské jazyky má švédština člen určitý a neurčitý.

[editovat] Neurčitý člen

Neurčitý člen má tvar en (společný rod) a ett (střední rod), používá se jen v jednotném čísle a má význam „jeden“.

en kvinna – (jedna) žena, en man – (jeden) muž, ett barn (jedno) dítě

[editovat] Určitý člen

Určitý člen, který má význam „ten“, je tzv. postpozitivní. To znamená, že se připojuje jako koncovka k podstatnému jménu (podobně je to i třeba v bulharštině či rumunštině). Většinou má tvar –en (spol. rod) a –et (střední rod), v množném čísle obvykle –na, někdy –en, -a. Končí-li slovo samohláskou, vynechává se obvykle e.

Příklady:

• stad – staden – städer – städerna (město)
• kvinna – kvinnan – kvinnor – kvinnorna (žena)
• hus – huset – hus – husen (dům)
• barn – barnet – barn – barnen (dítě)

Stojí-li před podstatným jménem ještě přídavné jméno (v určitém tvaru), přidává se ještě člen den, det, de:

• den stora staden – (to) velké město
• det gamla huset – (ten) starý dům
• de unga kvinnorna – (ty) mladé ženy

[editovat] Substantiva

Skloňování podstatných jmen je velmi jednoduché. Rozlišuje se jednotné (singulár) a množné (plurál) číslo. Nejčastější koncovky jsou –or, -ar, -er. Některá neutra jsou bez koncovky. Některá slova v plurálu přehlasují kmenovou samohlásku (man – män).

[editovat] Pády

Ve švédštině se zachovaly dva mluvnické pády – nominativ a genitiv, který se tvoří přidáním koncovky –s (jako v angličtině, ve švédštině se však běžně používá i pro neživotná substantiva, např. Sveriges huvudstad – hlavní město Švédska). Koncovku -s lze přidat i k tvarům s určitým členem:

• kvinna - kvinnan - kvinnor - kvinnorna (nominativní tvary; kvinna = žena)
• kvinnas - kvinnans - kvinnors - kvinnornas (genitivní tvary)

Původní gramatický systém švédštiny měl 4 pády – nominativ, genitiv, dativ a akuzativ. V některých nářečích je tento systém dosud funkční. Ve standardní švédštině však byly dativ a akuzativ nahrazeny nominativem, mluvnické vazby se vyjadřují pomocí předložek. Genitiv má funkci čistě přivlastňovací, nepojí se s žádnou předložkou a stojí před substantivem, které určuje.

[editovat] Přehled skloňování substantiv

	jednotné číslo		množné číslo
	neurč.	urč.	neurč.	urč.
1. skloňování	en flicka	flickan	flickor	flickorna
2. skloňování	en pojke	pojken	pojkar	pojkarna
3. skloňování	en soldat en doktor ett museum	soldaten doktorn museet	soldater doktorer museer	soldaterna doktorerna museerna
4. skloňování	ett äpple ett bi	äpplet biet	äpplen bin	äpplena bina
5. skloňování	en läkare ett hus	läkaren huset	läkare hus	läkarna husen

[editovat] Adjektiva

Švédská přídavná jména se skloňují dvojím typem skloňování – silným a slabým (podobně jako v němčině).

[editovat] Silné skloňování

Silné skloňování se používá s určitým členem a má v obou rodech i číslech stejný tvar, který má zpravidla koncovku –a, u mužského rodu (pozůstatek dřívějšího stavu) může být koncovka –e.

• den gamle mannen – starý muž
• den gamla kvinnan – stará žena
• det gamla huset – starý dům
• de gamla kvinnorna – staré ženy

[editovat] Slabé skloňování

Slabé skloňování se požívá v ostatních případech, ve společném rodě je adjektivum bez koncovky, ve středním rodě má koncovku –t a v množném čísle obou rodů –a (jako v určitém tvaru).

• en gammal man – starý muž
• ett gammalt hus – starý dům
• gamla kvinnor – staré ženy

[editovat] Přehled tvoření tvarů adjektiv

společný rod (c)	střední rod (n)	množné číslo (pl)/ určitý tvar	poznámka
stor	stort	stora	pravidelné tvoření (krácení samohl. v n)
ny	nytt	nya	zakončení c samohláskou (krácení samohl. v n) při zakončení –å nemusí být v určitém tvaru připojeno –a
blå	blått	blå / blåa
röd	rött	röda	zakončení c samohl.+d (krácení samohl. v n; zjednodušené psaní dřívějšího –dt)
hård	hårt	hårda	zakončení c souhl.+d
vit	vitt	vita	pravidelné tvoření (krácení samohl. v n)
brant	brant	branta	zakončení c souhl.+t
trött	trött	trötta	zakončení c –tt
trogen	troget	trogna	zakončení c –en
enkel	enkelt	enkla	zakončení c –el, –er v urč. tvaru vypouští e
vacker	vackert	vackra
gammal	gammalt	gamla	zakončení c –al v urč. tvaru vypouští a

[editovat] Stupňování

• 2. stupeň se tvoří příponou –are. Tyto tvary jsou nesklonné.
• 3. stupeň příponou –(a)st v neurčitém tvaru. Určitý tvar má zakončení –sta/-aste.

Některá adjektiva se stupňují nepravidelně a některá přehlasují kmenovou samohlásku.

[editovat] Zájmena

[editovat] Přehled osobních a přivlastňovacích zájmen

číslo	osoba	česky	pád podmětu	pád předmětu	přivlastňovací
jednotné	1.	já	jag [ja:]	mig [mej:]	min mitt mina
	2.	ty	du	dig [dej:]	din ditt dina
	3.	on	han [han:]	honom [hon:om]	hans
		ona	hon [hun:]	henne	hennes
		ono (c)	den [den:]	den[den:]	dess
		ono (n)	det [de(t:)]	det [de(t:)]	dess
		se	--	sig [sej:]	sin sitt sina
množné	1.	my	vi	oss	vår vårt våra
	2.	vy	ni	er (eder)	er (eder) ert (edert) era (edra)
	3.	oni ony ona	de [de:, dom:]	dem [dem:, dom:]	deras
		se	--	sig [sej:]	sin sitt sina

Přivlastňovací zájmena se v 1. a 2. osobě a zvratné zájmeno skloňují jako přídavná jména při slabém skloňování, tj. rozlišují tvary pro společný a střední rod v jednotném čísle a tvar pro množné číslo:

• min - můj, má (c)
• mitt - mé (n)
• mina - mí, mé, má (pl)

Zvratná zájmena se používají pouze ve 3. osobě.

• Jag ser mig. = Vidím se.
• Han ser sig. = Vidí se.

Výslovnost některých tvarů je nepravidelná. Tvary mig, dig, sig, dem se v neformálních textech mohou psát v souladu s výslovností mej, dej, sej, dom.

[editovat] Číslovky

[editovat] Přehled základních a řadových číslovek

	základní	řadová
0	noll	nollte
1	en ett	första
2	två	andra
3	tre	tredje
4	fyra	fjärde
5	fem	femte
6	sex	sjätte
7	sju	sjunde
8	åtta	åttonde
9	nio	nionde
10	tio	tionde
11	elva	elfte
12	tolv	tolfte
13	tretton	trettonde
14	fjorton	fjortonde
15	femton	femtonde
16	sexton	sextonde
17	sjutton	sjuttonde
18	arton	artonde
19	nitton	nittonde
20	tjugo	tjugonde
21	tjugoen tjugoett	tjugoförsta
30	trettio	trettionde
40	fyrtio	fyrtionde
50	femtio	femtionde
60	sextio	sextionde
70	sjuttio	sjuttionde
80	åttio	åttionde
90	nittio	nittionde
100	(ett) hundra	hundrade
135	etthundratrettiofem	...te
200	tvåhundra	tvåhundrade
1 000	(ett) tusen	tusende
2 000	tvåtusen	tvåtusende
21 526	tjugoettusen femhundratjugosex	...sjätte
1 000 000	en miljon	miljonde
1 200 502	en miljon tvåhundratusen femhundratvå	...andra

Řadové číslovky se číslicí zapisují takto:

• 0:te, 1:sta, 2:dra, 3:dje, 4:de, 5:te = 0., 1., 2., 3., 4., 5. (nultý, první, druhý, třetí, čtvrtý, pátý)

Na rozdíl od češtiny, kde se za číslicí píše tečka, ve švédštině se za dvojtečkou uvádí koncovka.

[editovat] Datum a letopočet

Jag är född den 12 (tolfte) maj 1974 (nittonhundrasjuttiofyra). = Narodil jsem se 12. května 1974.

Před datem se používá určitý člen den. Letopočty do roku 1999 se udávají ve stovkách let (podobně jako v češtině).

• 1900 = nittonhundra = devatenáct set

Staletí

• 1800-talet = 19. století

• 1980-talet = 80. léta 20. století

[editovat] Početní úkony

+ plus
- minus
* gånger
/ delat med (genom)
= är (lika med), blir

1 + 2 = 3 ==> ett plus två är tre
5 - 4 = 1 ==> fem minus fyra är ett
2 * 3 = 6 ==> två gånger tre är sex
8 / 4 = 2 ==> åtta delat med fyra är två

[editovat] Zlomky

1/2 = en halv, en andradel, event. en tvådjedel 
1/3 = en tredjedel
3/4 = tre fjärdedelar
2/5 = två femtedelar
5/6 = fem sjättedelar
4/7 = fyra sjundedelar
1/8 = en åttondel (en åttondedel)
8/9 = åtta niondelar (åtta niondedelar)

[editovat] Slovesa

Slovesa se rozdělují do čtyř tříd. 1.-3. třída jsou slabá slovesa, 4. třída jsou slovesa silná. Kromě toho existují ještě slovesa způsobová a nepravidelná.

[editovat] Infinitiv

Infinitiv obvykle končí –a, méně často jinou samohláskou. Často před ním bývá částice att.

• att tala – mluvit, att tro – věřit

[editovat] Přítomný čas

Přítomný čas (prézentum) má u většiny sloves ve všech tvarech zakončení –r.

• jag talar – mluvím, du tror – věříš

[editovat] Budoucí čas

Budoucí čas (futurum) se tvoří pomocí ska(ll) + infinitiv nebo kommer att + infinitiv.

• jag ska göra – budu dělat, udělám (musím to udělat)
• jag kommer att skriva – napíšu, budu psát (hodlám napsat)

První způsob se používá u dějů, které se uskuteční v budoucnu a jsou spíše vynuceny okolnostni než dány vůlí vykonavatele. Při použití druhého způsobu naopak mluvčí doufá, že se děj v budoucnu uskuteční, či hodlá něco udělat. Nejčastěji se však budoucnost vyjadřuje pomocí přítomného času slovesa:

• jag kommer ikväll – přijdu dnes večer

[editovat] Minulé časy

Minulý čas (préteritum) se tvoří koncovkou –de/-te/-dde u slabých sloves. Silná slovesa jsou bez koncovky a mění kmenovou samohlásku.

• jag talade – mluvil jsem, jag köpte – kupoval jsem, jag skrev – psal jsem

Předpřítomný čas (perfektum) se tvoří pomocí har + supinum. Supinum v ostatních severských jazycích není. U slabých sloves má stejný tvar jako trpné/minulé příčestí pro střední rod (-t/-tt), u silných sloves má zvláštní tvar zakončený –it (a obvykle změněnou kmenovou samohlásku).

Předminulý čas (plusquamperfektum) se tvoří hade + supinum.

• jag har köpt – koupil jsem, jag hade skrivit – napsal jsem (předtím)

Použití časů se řídí podobnými pravidly jako v němčině a angličtině. V hovorové řeči se har/hade často vypouští.

[editovat] Podmiňovací způsob

Podmiňovací způsob (kondicionál) se tvoří skulle + infinitiv, v minulosti skulle ha + supinum.

• jag skulle göra – udělal bych, jag skulle ha gjört – byl bych udělal

Přítomný a minulý kondicionál je třeba důsledně rozlišovat.

[editovat] Trpný rod

Trpný rod (pasivum) se tvoří dvojím způsobem. Běžnější je tvoření koncovkou –s (na rozdíl od norštiny, kde se tyto tvary v běžné mluvě používají málo). Je to obdoba českého trpného rodu tvořeného pomocí se.

• svenska talas – švédštinou se mluví, det skall göras – udělá se, bude uděláno

Druhý způsob je pomocí bli (stát se) + příčestí trpné. Je třeba odlišit vara (být) + příč. trpné, tato vazba nevyjadřuje trpný děj, ale stav.

• brevet blir skrivet – dopis je psán (nebo brevet skrivs) X jag är älskad – jsem milován

[editovat] Příčestí

Příčestí trpné/minulé se tvoří u slabých sloves koncovkami –d/-t/-dd, -t/-tt, -de/-te (skloňování obdobné jako u adjektiv). U silných sloves jsou koncovky –en, -et, -na.

• en älskad kvinna, den älskade kvinnan – milovaná žena
• ett skrivet brev, det skrivna brevet – (na)psaný dopis

Příčestí přítomné se tvoří příponou –ande, -ende.

• svarande – odpovídající, gående – jdoucí

[editovat] Zápor

Zápor se tvoří částicí inte, knižně též ej (z finštiny) nebo icke (z norštiny).

• jag talar inte – nemluvím, jag har inte gjort – neudělal jsem

[editovat] Tvoření otázky

Otázka se tvoří pouhým přehozením podmětu a přísudku.

• talar du? – mluvíš?

[editovat] Přehled časování sloves

	1. třída	2. třída	3. třída	4. třída
infinitiv	arbeta	ställa köpa	tro	dricka
přít. čas	arbetar	ställer köper	tror	dricker
imperativ	arbeta!	ställ! köp!	tro!	drick!
min. čas	arbetade	ställde köpte	trodde	drack
supinum	arbetat	ställt köpt	trott	druckit
příč. minulé/trpné c-n-pl	arbetad arbetat arbetade	ställd ställt ställda köpt köpt köpta	trodd trott trodda	drucken drucket druckna

[editovat] Příslovce

Od přídavných jmen se příslovce nejčastěji tvoří přidáním –t (jako při tvoření tvarů středního rodu). U přídavných jmen se zakončením –lig se někdy přidává –en.

• snabb (rychlý) -> snabbt (rychle)
• dålig (špatný) -> dåligt (špatně)
• verklig (konečný) -> verkligen (konečně)

Někdy se též přidává přípona –vis ke tvaru středního rodu:

• vanligt (obvyklé) -> vanligtvis (obvykle)

[editovat] Stupňování

Stupňování je stejné jako u adjektiv:

• billigt (levně) – billigare (levněji) – billigast (nejlevněji)

[editovat] Zkratky

• c - společný rod
• n - střední rod
• pl - množné číslo

[editovat] Reference

• Mencák, Frydrich. Švédština pro samouky. SPN, Praha, 1972.