Železniční stanice
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Železniční stanice je dopravna s kolejovým rozvětvením určená pro řízení sledu vlaků, odbavování cestujících a nákladu. Je vybavena výpravní budovou s dopravní kanceláří a odbavovacími prostory pro cestující. Obvod železniční stanice je ohraničen vjezdovými návěstidly. Tato návěstidla jsou umístěna minimálně 50 m před krajní výhybkou. Ostatní místa určená k nástupu a výstupu cestujících, která nesplňují tyto náležitosti, nazýváme železničními zastávkami.
Termín stanice je v železniční dopravě přibližně synonymní s pojmem nádraží. Ten sice není zaveden Zákonem o dráhách, ale je užíván v desítkách dalších právních předpisů i v oficiálních názvech některých stanice (například Praha hlavní nádraží). Slovem nádraží se označují i dopravny bez osobního provozu (nákladová nádraží).
Na speciální železniční dráze (metro) se za stanice považují i dopravny bez kolejového rozvětvení.
Vyhláška č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, v úvodu zavádí slovo stanice jako legislativní zkratku označující stanice i zastávky. Proto v textech týkajících se přepravních vztahů (smluvní přepravní podmínky, tarif) ale i například v místních názvech (názvy ulic, názvy zastávek městské hromadné dopravy, názvy míst na turistických směrovkách) se slovy stanice nebo nádraží označují i zastávky.
Obsah |
[editovat] Koleje ve stanici
Koleje v železniční stanici jsou:
- záhlaví – kolej mezi vjezdovým návěstidlem a krajní výhybkou
- zhlaví – úsek, na kterém se nacházejí výhybky a který navazuje na staniční koleje a záhlaví (pokud není střední; pak navazuje z obou stran na staniční koleje)
- dopravní – na dopravní kolej nebo z ní je možné postavit vlakovou cestu
- hlavní – pokračování kolejí širé trati
- předjízdné – zpravidla pro zastavování vlaků určených k odbavování cestujících
- manipulační – pro manipulaci s posunovými díly (posun)
Osová vzdálenost dopravních kolejí je nejméně 5 m.
[editovat] Značení kolejí
Staniční koleje se označují pořadovými čísly. Hlavní kolej je označena číslem 1, popř. jde-li o stanici na dvoukolejné trati, pak mají hlavní koleje čísla 1 a 2, u tříkolejných tratí se prostřední kolej očísluje nulou. Další staniční koleje vlevo, pokud se díváme ve směru od začátku trati k jejímu konci (lichý směr), se označují lichými čísly (tedy 3, 5, 7 atd.), vpravo se pak použijí čísla sudá (2, 4, 6 atd.) Čísla se mohou dále rozšiřovat písmeny (1a apod.), což se používá při označení kolejí navazujících, nebo desítkovými, popř. stovkovými sériemi kolejí (41, 91, 101, 401 aj.) Lépe to uvidíte na obrázku: Ukázka číslování kolejí v praxi (simulátor Multi-3)
Pro cestující se obvykle užívá v hlášení staničního rozhlasu prosté číslování kolejí podle jejich pořadí směrem od staniční budovy, které platí výjimečně i jako dopravní. Tento postup se dopravně uplatňuje rovněž tam, kde celé nádraží sestává ze série/ sérií stovkových kolejí.
Traťové koleje se číslují podle umístění vzhledem k začátku a konci trati zleva doprava, při tříkolejné trati je prostřední kolej zpravidla nultá. Koleje staniční navazují číselně na koleje traťové, takže první traťová kolej přechází u vjezdového návěstidla v první staniční kolej, druhá traťová ve druhou staniční atd.
[editovat] Rozlišení podle umístění na trati
Stanice mohou být:
Podle umístění na trati a rozsahu provozní práce
- mezilehlé
- koncové (výchozí)
- odbočné – do stanice je zaústěna odbočná trať. Z hlavní na odbočnou trať přecházejí obvykle celé vlaky.
- přípojné – do stanice je zaústěna přípojná trať. Je-li možný přejezd z hlavní trati na trať přípojnou, je využit pouze pro přechod jednotlivých vozů nebo skupin vozů. Vlaky zde zpravidla končí nebo začínají.
- křižovatkové
[editovat] Rozlišení podle přístupu k nástupištím
Podle přístupu k nástupištím:
- s úrovňovým přístupem
- poloperonizované (podchod k nástupištím za hlavními kolejemi, bližší nástupiště jsou přístupná úrovňově)
- plně peronizované (všechna nástupiště jsou přístupná mimoúrovňově)
