Žerotínové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Žerotínové, svobodní páni z Lilgenau jsou starou moravskou vladyckou rodinou povýšenou v roce 1478 do panského stavu a v roce 1706 císařem Josefem I. do říšského hraběcího stavu (pro země Koruny české potvrzen 1712). Jejich původ se odvozuje od Bluda z Bludova, který byl makraběcím purkrabím v Přerově. Psal se podle vsi Bludov, kterou založil přibližně 4 km jihozapadně od města Šumperk. Tuto ves a zdejší panství Zierotinové několikrát ztratili, ale vždy jí znovu získali do svého vlastnictví a zdejší zámek zůstal sídlem rodu až do současnosti. V současné době polovinu zámku a panství vlastní ing. Karel Mornstein-Zierotin, syn Heleny Zierotinové, dcery posledního moravského Zierotina, Karla Emanuela který zemřel v roce 1934 a spolu s ním tak vymřela rodina po meči.

Přídomek ze Zierotina začínají používat členové rodu na konci 12. století, kdy získávají stejnojmennou vesnici. V průběhu času se rod větvil a jeho členové začínali hrát významější úlohu v životě království. Za nejvýznamější členy rodu jsou považováni Karel starší ze Žerotína a Ladislav Velen ze Žerotína, kteří působili v době stavovského povstání. Mezi další zajímavé členy rodu patřil Jan Karel ze Zierotina (1719 - 1776), "directeur des spectacles" pruského krále Friedricha II. a přítel Johanna Sebastiana Bacha, Karel Emanuel ze Zierotina (1850 - 1934, který byl v letech 1900 až 1906 moravským hejtmanem a poté dědičným členem Panské sněmovny, a nelze zapomenout ani na Františka Josefa ze Zierotina (1772 - 1845), který byl významným moravským hospodářským činitelem a předsedou Hospodářské společnosti moravské a slezské.

Erbem Zierotinů je v červeném štítě korunovaný dvouocasý lev na stříbrném kamenném trojvrší. Klenot vychází z obloučkové koruny lemované hermelínem ("koruna Rurikovců")a je v něm vyrůstající lev jako ve štítě, přikrývadla jsou červeno – černá. Erb spočívá na hermelínovém plášti splývajícím z helmovní koruny. Zierotinové se psali v podobě "Zierotin" (čti "žerotín"), přičemž nejde o germanismus, ale naopak o nejstarší podobu jména, používanou před husovou reformou pravopisu. Poslední Zierotin, který směl užívat šlechtické tituly, byl Karel Emanuel, který byl "hrabě a pán ze Zierotina, svobodný pán z Lilgenau, dědičný člen Panské sněmovny".

Jan Ludvík ze Zierotina po smrti své matky, Luisy Vilemíny,roz. svobodné paní z Lilgenau, spojil žerotínský erb spolu s lilgenauským a přijal ke svým titulům i titul svobodného pána z Lilgenau. Roku 1802 museli Žerotínové prodat Lichtenštejnům své poslední velké panství Velké Losiny. Na Bludov byla přenesena knihovna, sbírka zbraní, obrazárna, archív a část vnitřního zařízení. Po konfiskaci r. 1948 byla větší část zařízení převezena na zámek Velké Losiny.

Také Zierotinové měli svou bílou paní, která se zjevuje na zámku ve Velkých Losinách a na Bludově. Na Velkých Losinách se vypráví pověst o Meluzíně, která měla děti s jedním ze Zierotinů, ale poté co v lázni odhalil její původ, proměnila se v draka a odletěla. Zajímavý je i mýtický původ Zierotinů z Rurikovců, který je zmiňován v dobové literatuře i v císařských nobilitačních patentech, a na který odkazuje i knížecí koruna a plášť v erbu.

V průběhu dějin jim patřila mimo jiné panství: