Nový Jičín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Nový Jičín

znak vlajka
základní data
status:	město
NUTS 5 (obec):	CZ0804 599191
kraj (NUTS 3):	Moravskoslezský (CZ080)
okres (NUTS 4):	Nový Jičín (CZ0804)
obec s rozšířenou působností:	Nový Jičín
pověřená obec:	Nový Jičín
historická země:	Morava
katastrální výměra:	44,71 km²
obyvatel:	26 494 (2. 10. 2006)
zeměpisná šířka:	49° 35' 42" s. š.
zeměpisná délka:	18° 0' 46" v. d.
nadmořská výška:	285 m
PSČ:	741 01
základní sídelní jednotky:	24
místní části:	7
katastrální území:	9
adresa městského úřadu:	Městský úřad Nový Jičín Masarykovo náměstí 1 741 01 Nový Jičín
starosta:	Mgr. Ivan Týle
Oficiální web Oficiální web městského úřadu E-mailová adresa

Nový Jičín (německy Neutitschein) je bývalé okresní město na Moravě ve dvou třetinách cesty mezi Olomoucí a Ostravou. Je známé především pravidelným čtvercovým náměstím s podloubím a historickým renesančním domem Stará pošta, Žerotínským zámkem a bohatou česko-německou historií. Sídlí zde také Muzeum Novojičínska.

[editovat] Historie města

[editovat] Znak města

Ruka vystupující z oblaku, která drží polovinu zavinuté střely v červeném poli, znak pánů z Kravař.

[editovat] Název města

O názvu města existuje několik pověstí. Podle jedné z pověstí bylo město pojmenováno podle udatné dcery majitele starojického hradu Jitky, která se kvůli záchraně malého chlapce pustila do boje s medvědem. Před rozzuřeným zraněným zvířetem ji zachránil pastýř, její budoucí manžel. Na místě, kde byla zachráněna, nechala Jitka postavit kapličku. Vedle ní pak její manžel postavil lovecký zámek, věnovaný Jitce, tedy Jitčin, později Jičín. Podle vědecké teorie je jméno města odvozováno od slovanského slova dik, divoký kanec, který se na tomto území vyskytoval v hojném počtu. Odtud zprvu Dičín, později Jičín. Tuto teorii potvrzuje také jméno nedalekého kopce – Svinec.

[editovat] Zakládací listina města

Nejstarší písemná zpráva o městě pochází z r. 1313, kdy král Jan Lucemburský vydal ve prospěch města listinu, která mu uděluje právo vybírat clo a mýto. Proto váže Nový Jičín svůj vznik s datem udělení tohoto privilegia. Zakládací listina města se nedochovala. Předchůdcem města byla osada pod hradem Starý Jičín. Výhodná grafická poloha na křižovatce důležitých obchodních cest měla příznivý vliv na jeho rozvoj. Již při samém vzniku mělo město pravidelný čtvercový tvar a původní půdorys se zachoval dodnes. Pravoúhlý tvar, téměř čtvercový, mělo i městské opevnění, s nímž rovnoběžně procházela obvodová ulice. Opevnění bylo původně jen z hliněného valu s palisádou. Teprve během 14. století bylo nahrazeno kamennými hradbami. Ty obepínaly i panské sídlo (tvrz), nynější zámek. Městský plán je orientován směrem od severozápadu k jihovýchodu, ve směru obchodní cesty od Fulneku do Valašského Meziříčí. Do města vedly dvě brány. Na ně navazovala po obou stranách předměstí, ale jejich rozvoj spadá až do pozdější doby.

[editovat] 14. - 15. století

Počátkem 14. století získal město Nový Jičín i se starojickým panstvím představitel významného šlechtického rodu Vok z Kravař. Tento rod patřil k jedné z větví rodu Benešoviců, která ve 13. století vlastnila rozsáhlé pozemky na Moravě, zejména na Opavsku. Z období pánů z Kravař pochází původní gotická podoba nynějšího Žerotínského zámku, městské opevnění a základ městského znaku.

[editovat] 16. - 17. století

Důležitým obdobím pro rozvoj města je více než padesátileté působení dalšího význačného rodu, rodu Žerotínů v 1. polovině 16. století. Ti se v letech 1500 - 1558 zapsali do historie města zejména přebudováním gotické tvrze z Kravař na pohodlné renesanční sídlo, nynější Žerotínský zámek. Darovali městu dům na náměstí, který se stal důstojným sídlem městské radnice. Když při požáru r. 1503 lehly popelem dřevěné domy na náměstí, začalo se jejich zásluhou s výstavbou kamenného podloubí a měšťanských domů na náměstí. Šestnácté století je pro město obdobím hospodářského rozkvětu řemesel. Město bohatne vařením a šenkováním piva, rozvíjí se především soukenictví. Z celkového počtu 200 řemeslníků celou jednu třetinu tvořili koncem století soukeníci. Po Jihlavě je Nový Jičín druhým nejvýznamnějším městem soukenické výroby na Moravě. Vlivem řemesel a obchodu bohatla městská pokladna a město bylo natolik ekonomicky silné, že od Žerotínů r. 1558 odkoupilo jejich panství Nový Jičín. Vykoupilo se z poddanství a konečně bylo svobodné. Stává se městem komorním, podřízeným jen královské koruně. Na krátkou dobu se zásluhou „zimního krále“ Fridricha Falckého stalo r. 1620 dokonce městem královským. Zatímco šestnácté století je ve znamení prosperity města, první polovina 17. století je obdobím nestability, náboženských a politických bojů, které ohrožovaly jeho svobodu. Třicetiletá válka, která zachvátila většinu zemí Evropy, poznamenala i Nový Jičín. Roku 1621 přepadlo a pobilo vojsko markraběte krnovského v Novém Jičíně oddíl Španělů. Na místě jejich hrobů byla později postavena tzv. Španělská kaple. Při bitvě město opět vyhořelo. V roce 1623 postihla Nový Jičín morová rána. Převážně protestantské město bylo za účast na stavovském proticísařském povstání v roce 1624 potrestáno. Ztratilo svou samostatnost a stalo se opět městem poddanským. Bylo darováno olomouckým jezuitům, v jejichž majetku zůstalo až do zrušení jezuitského řádu r. 1773. V roce 1626 obsadili město mansfeldští, císařovi protivníci a vypudili katolické duchovní. Po třech letech, v roce 1629, po nejistotách a náboženských bojích město rezignovalo a přestoupilo na novou víru. V roce 1635 bylo panství jezuity pokatoličtěno. Ale válečné útrapy třicetileté války ještě neskončily. V roce 1634 napadli město Švédové a znovu ho vyplenili. Od druhé poloviny 17. století utichají válečné a náboženské rozbroje, je příhodnější doba pro rozvoj řemesel a obchodu. Opět převažuje soukenictví a to jak ve výrobě tak i v obchodu.

[editovat] 18. - 19. století

V roce 1768 zachvátil požár barokní měšťanské domy, které pak byly přestavěny v klasicistním duchu. V roce 1773 došlo ke zrušení jezuitského řádu, který měl až do této doby město Nový Jičín v držení. Roku 1775 pak Marie Terezie prohlásila Nový Jičín za svobodné municipální město. Význam města vzrostl zavedením státních úřadů v r. 1850, kdy se Nový Jičín stal sídlem okresního hejtmanství, berního úřadu, okresního a krajského soudu. Díky tomu se stalo město přirozeným právním, hospodářským a kulturním centrem. Význam města by se jistě posílil, kdyby jeho občané ve 40. letech 19. století nepodcenili význam železnice. Pro průmyslový rozvoj města to byla neodpustitelná chyba a město na ni doplácí do dnešních dnů. Jako málokteré město má Nový Jičín železniční raritu - dvě navzájem nepropojená nádraží. Největší továrnou, která v této době vznikla, byla doutníková a tabáková továrna, kterou na žádost městské rady zřídil stát. Už tři roky po vzniku zaměstnávala okolo 2.500 dělníků, převážně žen. Roku 1879 začal Josef Rotter vyrábět kočárové svítilny a položil tak základy dnešnímu Autopalu.

[editovat] 20. století

V období před 1. světovou válkou převažovalo ve městě německé obyvatelstvo, začaly se projevovat národnostní rozdíly. Měly silný vliv na život města, zejména po nástupu fašismu v Německu. Nový Jičín se stal baštou Henleinovy strany, zvláště za starostování německého starosty Dr.Schollicha. Od října 1938 do května 1945 bylo město součástí Německa. Počet českých obyvatel, kteří původně tvořili 1/3 obyvatelstva poklesl na pouhé 2.000. Válečná léta město poznamenala spíše celkovým úpadkem než vyslovenými ztrátami. Nedošlo zde k žádným bojovým akcím ani k bombardování. Nový Jičín osvobodila Rudá armáda 6. května 1945. Krátce po osvobození se do města vrátilo mnoho Čechů, kteří zde žili před válkou a společně s nimi přicházeli noví osídlenci z různých krajů Čech, Moravy a Volyně. Po odsunu Němců se poměr národnostního složení obyvatelstva města obrátil. Hospodářský, společenský a kulturní život navázal na předválečné poměry. Nedostatek bytů byl řešen masovou výstavbou panelových domů v okrajových částech města, z nichž vyrostla dvě nová sídlště. Roku 1967 byl Nový Jičín prohlášen městskou památkovou rezervací.