Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Karel starší ze Žerotína, známý též jako kacířský baron (15. září 1564 Brandýs nad Orlicí - 9. říjen 1636 Přerov) byl moravský šlechtic, politik a spisovatel.

Obsah 1 Život 2 Dílo 3 Rodinné poměry 4 Literatura 5 Podívejte se také na 5.1 Externí odkazy

[editovat] Život

Vystudoval bratrskou školu v Ivančicích, později studoval na evangelických školách ve Štrasburku a Basileji. Byl vychován v českobratrské víře, v dospělosti se stal ochráncem a světskou hlavou jednoty bratrské na Moravě. V letech 1578 - 1587 studoval (právo, teologii a jazyky) a cestoval po Evropě, v této době získal mnoho kontaktů na přední evropské politiky.

Roku 1591 bojoval ve Francii na straně hugenotů a krále Jindřicha IV. Navarského. V roce 1594 se stal členem moravského zemského soudu. Zapojil se též do válek proti Turkům, kde velel moravské jízdě. Postupem času se stal vůdcem stavovské opozice, proto byl roku 1599 zemským podkomořím Zikmundem z Dietrichštejna obviněn ze zlehčování císařského majestátu a velezrádného spojení s Francií a falckým kurfiřtem. Obvinění se nezakládalo na pravdě, což se i v následném procesu prokázalo. Tento proces, však velmi Karla Staršího ovlivnil a poté co byl zbaven úřadu, odešel do ústraní.

Do politiky se aktivně zapojil až v r. 1607, kdy se ve sporu Rudolfa II. s Matyášem postavil na stranu Matyáše. Podílel se na vzniku rakousko-uhersko-moravské konfederace, která podporovala Matyáše. Do této konfederace se snažil zapojit české stavy, které v tu dobu jednaly s Rudolfem II., jehož se za vydání tzv. Rudolfova Majestátu (tehdy nazýván pouze Majestát), rozhodly podpořit. To vedlo k odtržení Čech a Moravy. Na Moravě se na základě tzv. libeňské smlouvy (1608) ujal vlády Matyáš.

Od roku 1608 působil na Moravě ve funkci zemského hejtmana, roku 1615 byl na vlastní žádost tohoto úřadu zbaven.

Roku 1618 se opět aktivně zapojil do politiky, kdy podporoval Matyáše a usiloval o mírové vyřešení situace. Zúčastnil se jednání ve Vídni, kde Matyáš zemřel.

Po vítězství opozice na Moravě (květen 1619), byl Karel starší ze Žerotína držen v domácím vězení. Po bitvě na Bílé hoře (1620), mu bylo jako jednomu z mála nekatolíků nabídnuto, že smí zůstat na svém panství. V této době se snažil (především finančně) pomáhat obětem rekatolizace Moravy a Čech.

Především jeho zásluhou se podařilo přesunout tiskárnu jednoty bratrské do Lešna (polsky Leszno) a její knihovnu do Vratislavi. Roku 1629 dobrovolně odešel do exilu, na Moravu a do Čech však dále jezdil.

Od roku 1633 žil v Přerově, kde i zemřel.

[editovat] Dílo

• Apologie - psána jako dopis Jiříkovi z Hodic, který Karla staršího ze Žerotína kritizoval za pasivitu. V tomto díle kritizuje poměry na Moravě a v Čechách, sobeckost stavů i dvora. Dílo je po jazykové stránce považováno za dokonalé.

Dále se zachovala jeho korespondence s mnoha významnými lidmi (viz Literatura níže).

[editovat] Rodinné poměry

• 1. manželství:

Barbora Žerotínová († 1591, rozená Krajířová z Krajku)

děti: Bohunka Žerotínová

• 2. manželství: od r. 1596

Eliška Žerotínová († 1600, rozená Krajířová z Krajku)

• 3. manželství: od r. 1604

Kateřina Žerotínová (1584 – 1605, rozená Anna z Valdštějna)

• 4. manželství: r. 1614

Kateřina Žerotínová († 1637)

Ostatní děti

• Bedřich
• Alena

[editovat] Literatura

• Odložilík, O. : Karel Starší ze Žerotína 1564-1636. Praha 1936.
• Branal, V.: Spisy Karla st. ze Žerotína, 3 svazky, Brno 1870-1972.

[editovat] Podívejte se také na

• Seznam českých šlechtických rodů
• Historie

[editovat] Externí odkazy

• Biografie