Akira Kurosawa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Akira Kurosawa (23. březen 1910 – 6. září, 1998) byl jeden z nejvýznamnějších japonských i světových filmových režisérů a scenáristů.

První Kurosawovy filmy vznikaly v době druhé světové války. Z nich nejvýše hodnocený je film Velká legenda Judo. Ani ten ale není příliš známý a ve stínu režisérova pozdějšího díla se zdá být poměrně bezvýznamným. Navíc jsou některé z nich (Nejkrásnější) točeny na státní zakázku a mají tak oslavit Japonsko válčící po boku nacistického Německa.

Podstatně zajímavější filmy začal točit Kurosawa po válce. Zobrazují situaci tehdejšího poválečného Japonska a jsou značně sociálně kritické. Všímají si situace těch nejchudších, zobrazují bídu obyčejných lidí, často se zabývají otázkou hranice, za níž je člověk ochoten porušit psaná i nepsaná pravidla. Jsou také velmi kritické vůči korupci, především korupci nejrůznějších úředníků. Kladou si, též otázky po kořenech sociální nespravedlnosti, ale také po kořenech bezohledného, krutého, či naopak správného a čestného jednání. V roce 1948 tak vzniká film Opilý anděl, v roce 1949 film s kriminální zápletkou Toulavý pes. Ačkoli už v roce 1950 přichází Kurosawa s žánrem, který jej proslavil nejvíce, totiž s historickým filmem, sociálně kritická témata ze současnosti se v jeho díle objevují i dále. To je případ dramatu v němž se hlavní hrdina snaží smysluplně vyrovnat s faktem, že mu zbývá pouze půl roku života: Žít - 1952, příběhu strachu člověka, který prodělal svržení atomové pumy: Žiji ve strachu - 1955, značně tragický příběh člověka, který se rozhodl vzdorovat neprůhledné a bezohledné moci mamutích korporací: Zlý chlap spí dobře - 1960, i detektivky Nebe a peklo - 1963.

Už v prvních filmech překvapuje Kurosawa nejen samotnou režií, silnými náměty, prostředím filmů, hereckými výkony, ale také fascinující kamerou. Prakticky každý Kurosawův film znovu překvapí lyrikou dlouhých záběrů, scén v nichž se jakoby nic neděje, ale které mají neuvěřitelnou hloubku a v nichž probíhá nenápadné a tiché drama. To je rys, který ještě umocnil nástup širokoúhlého filmu, který ještě zvýraznil vizuální sílu Kurosawových filmů. Na tomto faktu fascinujících záběrů nakonec nic nemění to, že režisérovy nejslavnější filmy jsou natočeny černobíle. Nebarevný materiál snad ještě zesiluje sílu zachyceného obrazu. Dokonce působí dojmem, že každý jednotlivý záběr vystřižený z filmového pásu by obstál i jako mistrovská fotografie.

V roce 1950 přichází Kurosawa s prvním historickým filmem, jímž je Rašomon. Ten je složen ze čtyř vyprávění stejného příběhu různými lidmi. Zároveň je i prvním filmem, který obdržel mezinárodní ocenění. V roce 1951 následuje filmová adaptace Dostojevského dramatu Idiot. Jak je ovšem u Kurosawy běžné, převedl režisér tuto evropskou látku do Japonských reálií.

V roce 1954 pak Kurosawa stvořil své opus magnum, dílo ověnčené mnoha superlativy, legendární film Sedm samurajů. Kurosawa v něm složil hold především samurajskému stavu. Není proto bez zajímavosti, že on sám pocházel ze starého samurajského rodu. Ačkoli film trvá plných 207 minut a je tak i mezi Kurosawovými díly extrémně dlouhým, lze zároveň říci, že v něm není ani minuta zbytečná. I po více než padesáti letech od doby vzniku tento film fascinuje a strhává. Podle tohoto filmu byla mimochodem později natočena americká verze příběhu, která přejala dokonce i původní název Kurosawova díla, totiž: Sedm statečných. Tato verze si téměř doslovně přejímá děj, ale přitom se zcela míjí s Kurosawovou poetikou a působí tak spíše jako nepovedený plagiát, vhodný pro nenáročné americké publikum…

Adaptací Shakespearova dramatu Macbeth je v roce 1957 natočený Krvavý trůn. V roce 1958 pak režisér točí pro změnu historickou komedii Tři zločinci ve skryté pevnosti (V ČR vyšla na DVD pod anglickým názvem The Hidden Fortress). V roce 1961 pak Kurosawa ve filmu Tělesná stráž neboli Yojimbo stvořil zcela nového hrdinu a navíc se nechtíc podílel na vzniku jiného skvělého filmu, totiž filmu Pro hrst dolarů (Pro pár dolarů) (režie Sergio Leone), který je výborným remakem Tělesné stráže a zároveň stojí na počátku éry tzv. spaghetiwesternu (Pro pár dolarů navíc, Hodný, zlý a ošklivý, Tenkrát na západě). Volným pokračováním filmu Yojimbo jsou v roce 1962 natočení Odvážní mužové neboli Sanjuro.

Nového filmařského vrcholu se pak Kurosawa dotkl roku 1965 filmem Rudovous v němž se vlastně spojuje historický film s předchozím výrazně sociálním vyzněním. Kurosawa zde totiž opouští samurajské téma a zaměřuje se na prokreslení psychologické hloubky člověka. Zajímá ho zde především zranění, která si lidé nesou svým životem, a která výrazně ovlivňují jeho nynější život. I tento film, podobně jako Sedm samurajů, stále překvapuje svou nadčasovostí.

V roce 1970 natočil Kurosawa svůj první barevný film, Dodesukaden (v ČR na DVD vyšlo jako Dode's-ka den). Kurosawa se v něm opět vrací do poválečného Japonska a opět si všímá lidí na samém okraji společnosti. Komerční úspěch filmu, žel nebyl takový, jaký režisér očekával, což se výrazně projevilo i na četnosti filmů po roce 1970. Až v roce 1975 natočil v koprodukci se SSSR film Děrsu Uzala, v roce 1980 historický velkofilm Kagemuša, v roce 1984 opět historický film Ran, v němž zpracoval Shakespearovo drama Král Lear.

Posledními třemi filmy jsou v roce 1990 natočené sugestivní Sny Akiry Kurosawy, 1991 Srpnová rapsodie, 1993 Madadayo.