Arvo Pärt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Arvo Pärt, narozený 22. září 1935 v Paide je estonský hudební skladatel. V období 1958-1967 byl zaměstnán jako ředitel nahrávací společnosti a skládal hudbu pro film a estonskou televizi. V průběhu těchto let studoval skladbu u Heino Ellera na Tallinské konzervatoři, kde absolvoval v roce 1963. Jeho rané práce pocházející již ze studenstkých dob (smyčcový kvartety a neoklasické skladby pro klavír - 2 sonatiny a Partita) ukazují vliv ruských neoklasicistů, především Šostakoviče a Prokofjeva. Pärtovi pozdější skladby jsou silně ovlivněny jeho vírou. Spolu s Henrykem Góreckim bývá řazen ke „spirituálnímu minimalismu“.

Ve skladbách z prvního období Pärt používá dodekafonii, serialismus, aleatoriku, sonorismus, algorytmickou kompozici a podobné kompoziční postupy. Pärtova první orchestralální skladba Necrolog z roku 1960 je pokládána za první estonskou dodekafonickou skladbu.

Po krátkém období v němž používal techniku koláže (Collage sür BACH) se na počátku 70. let věnoval studiu středověké hudby, chorálu a rané polyfonie. Tyto inspirace použil ve své 3. symfonii a poté se na nějaký čas odmlčel.

Od roku 1976 používá nově vytvořenou vlastní minimalistickou techniku, nazvanou tintinnabuli (z latiny - zvonky). Pärt sám jí popisuje takto: „Zjistil jsem že stačí, když hezky zazní jediná nota. Tato nota, tichý zvuk nebo okamžik ticha je mi příjemný. Pracuji s několika málo elelmenty - jedním, dvěma hlasy. Stavím z jednoduchých materiálů - trojzvuků v jedné tónině. Tři tóny souzvuku jsou jako zvonky, proto používám název tintinnabuli.“ První veřejně uvedenou skladbou v novém stylu byla Für Alina z roku 1976.