Audrey Hepburnová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Audrey Hepburn

Audrey Hepburnová (4. května 1929 – 20. ledna 1993) byla americká herečka nizozemsko-britského původu, jedna z nejznámějších tváří filmového plátna druhé poloviny 20. století.

Ačkoliv se narodila v Bruselu, své dětství strávila kvůli válce v mnoha zemích Evropy – Anglie, Holandsko. Její maminka pocházela z velmi staré a významné holandské rodové šlechty - rod van Heemstra, příjmení Hepburn pak pochází od skotských šlechtických předků jejího otce.

Původně chtěla být tanečnicí a baletu se také plně věnovala. Později získala stipendium na prestižní baletní škole v Londýně, kam se s maminkou po válce přestěhovala. Brzy však zjistila, že kvůli své tělesné výšce nemůže s kariérou tanečnice počítat. V baletním souboru si jí ale všimli muzikáloví a filmoví producenti a Audrey brzy získává své první malé role v nevýznamných britských filmech. V roce 1951 na popud francouzské spisovatelky Colett přijímá nabídku na titulní roli broadwayské show Gigi a poprvé opouští evropský kontinent.

Prakticky současně s tím (casting 1951 natáčení 1952 premiéra 1953) také přichází druhý zásadní zlom její herecké kariéry v podobě hlavní role v novodobé filmové pohádce Prázdniny v Římě, která Audrey Hepburn vynáší do hvězdné společnosti. Za tento film také získává debutující Hepburn v roce 1954 cenu americké filmové akademie – Oscara. V roce 1954 také získává prestižní divadelní ocenění Tony za roli Ondiny ve stejnojmenné brodwayské divadelní hře. Od té doby se objevuje v nejklasičtějších dílech kinematografie jako jsou například:

Sabrina (1954)
Vojna a mír (1956)
Funny Face (1957)
Odpolední láska (1957)
The Nun’s story (1959)
Snídaně u Tiffanyho (1961)
Šaráda (1963)
My Fair Lady (1964)
Čekej do tmy (1967)
Robin a Mariana (1976)

…a mnoha dalších. Svou poslední filmovou roli ztvárnila ve svých 60 letech ve Spielbergově Navždy (1989).

Ačkoliv sama Audrey nikdy netrpěla vážnou formou anorexie, její nízká tělesná váha narušovala umělecký i osobní život (opakovaně potratila). Pro mnohé představovala nový typ krásy, její útlý vzhled často řídil vývoj módy a dodnes zůstává nedostižným symbolem elegance, idolem osobního šarmu, noblesy i charisma, jakož i svérázným prototypem nevšední krásy a oduševnělosti. Toto vše se ale v její útlé osobě dosti vzácně snoubilo s velkým hereckým a pohybovým nadáním do nenapodobitelného originálu, který dodnes obdivují miliony filmových a televizních diváků na celém světě. Kromě toho řádně porodila a úspěšně vychovala dva své syny, nakonec se stala velmi úspěšnou i v té nejkrásnější životní roli každé ženy, tedy v roli matky.

V osmdesátých letech, v posledních letech svého života, se věnovala především práci pro humanitární organizace. V roce 1987 se stala oficiálním velvyslancem dobré vůle UNICEF. Cestovala do rozvojových zemí, například do Somálska, kde se snažila pomáhat hladovějícím dětem.

20. ledna 1993 umírá ve švýcarském Tolochenaz, kde je také pochována, na rakovinu.