Bagdád
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bagdád, arabsky: بغداد, je hlavní město Iráku a provincie Bagdád. Po Teheránu je to druhé největší město jihozápadní Asie. V roce 2003 se počet jeho obyvatel odhadoval na 5 772 000.
[editovat] Poloha a přírodní podmínky
Bagdád leží v ploché krajině středního Iráku na řece Tigridu v nadmořské výšce 34 m. Podnebí je pouštní, kontinentální s výraznými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí. Průměrná roční teplota je 22 °C, pohybuje se od 9 °C v lednu po 34 °C v červenci; roční úhrn srážek dosahuje pouze 155 mm.
[editovat] Dějiny města
Bagdád založil na levém břehu Tigridu roku 762 chalífa al-Mansúr z abbásovské dynastie, který sem přenesl své sídlo z Damašku. Název však pochází již z dob dřívější osady a jeho výklad je sporný – nejčastěji z perštiny ve významu „Bohem dané“, eventuálně z aramejštiny („ovčí ohrada“). Město s charakteristickým kruhovým půdorysem se záhy stalo jedním civilizačních center tehdejšího světa a důležitou obchodní křižovatkou mezi Indií, Persií a Evropou. V Bagdádu, přezdívaném tehdy Madínat as-Salám („Město míru“) žilo podle některých odhadů až na milion obyvatel. Nejslavnější období města za chalífy Hárúna ar-Rašída dodnes připomínají příběhy Tisíce a jedné noci. Konec pozice Bagdádu jako centra arabského světa přišel 10. února 1258, kdy jej vyplenilo mongolské vojsko Hülegü chána; o život tehdy přišlo odhadem 250 tisíc lidí. Z této rány se město již nevzpamatovalo a upadlo do postavení provinčního centra. Od roku 1534 do roku 1921 náleželo k Osmanské říši. Poté se stal hlavním městem Iráckého království, zprvu pod britskou správou, později nezávislého, dnes Irácké republiky.
