Britannic (1914)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Základní údaje
Britannic
Zahájení stavby:	1911
První plavba:	10. prosince 1914
Osud:	Nemocniční loď
Potopena:	21. listopadu 1916
Technická data
Výtlak:	54 300 t
Délka:	269 m
Šířka:	28,6 m
Výška (od kýlu po nejvyšší bod):	56 m
Ponor:	10,57 m
Rychlost:	přibližně 21 uzlů;
Posádka:	1 164
Počet lůžek:	3 309
Poloha vraku:	37°42′05″s.š., 24°17′02″v.d.

HMHS Britannic (z anglického His Majesty Hospital Ship) byl třetím parníkem třídy Olympic, sesterskou lodí Titanicu a Olympicu. Byl postaven v loděnicích Harland & Wolff v Belfastu pro společnost White Star Line. Měl být nasazen na transatlantických linkách. Tento plán se však v důsledku vypuknutí první světové války musel změnit. Loď později převzalo britské námořnictvo a přeměnilo ji na plovoucí nemocnici.

Ačkoliv společnost White Star Line to vždy důrazně odmítala, několik dalších zdrojů uvádí, že původně byl pro loď vybrán název Gigantic (tato verze je podporována i tehdejším letákem společnosti). Po katastrofě Titanicu v roce 1912 byl však pojmenován méně „vychloubačným“ jménem Britannic.

[editovat] Stavba

Po spuštění Britannicu na vodu v Belfastu 26. února 1914 začaly dokončovací práce. Předtím, než mohl Britannic začít sloužit na pravidelné transatlantické lince mezi New Yorkem a Southamptonem, vypukla v srpnu 1914 první světová válka. V té době panoval v Anglii názor, že boje budou skončeny do vánoc, avšak brzy začalo být zřejmé, že tomu tak nebude. Britská admiralita měla zaručen prioritní přístup k strategickým surovinám. V důsledku toho firmy musely zpomalit všechny ostatní civilní zakázky (včetně dostavby Britannicu). Velení námořnictva zrekvírovalo velké množství motorových civilních lodí, jakož i cestovních parníků pro potřeby dopravy vojska. Admiralita sice společnostem za používání plavidel platila, riziko ztráty lodi v bojových operacích bylo vysoké. Mnohem častěji byly zabavovány menší lodě než velké oceánské parníky (důvodem byla lepší manévrovatelnost). White Star se rozhodla stáhnout Olympic ze služby, dokud nebezpečí nepomine a tak se Olympic vrátil do Belfastu 3. listopadu. Práce na Britannicu v té době probíhaly velmi pomalu. To se však mělo v příštím roce změnit.

[editovat] Ve službě

Potřeba zvýšení celkové tonáže lodí námořnictva byla stále silnější. Souvisela především s rozšířením hlavního bojiště do Středozemí a vstupem Osmanské říše do války. V květnu Britannic úspěšně prošel předepsanými zkouškami motorů a v případě potřeby mohl do měsíce vyplout. Tento měsíc utrpěla Británie první vážnou ztrátu. Parník společnosti Cunard RMS Lusitania byl při návratu z New Yorku 7. května u pobřeží Irska torpédován německou ponorkou U-20. Protože loď nebyla před vypuštěním torpéd nijak varována, byl tento útok považován za vyhlášení války a měl také velký vliv na pozdější vstup USA do války. Lusitania se potopila během pouhých osmnácti minut v důsledku druhé exploze na palubě. Oficiální místa sdělila, že došlo k výbuchu uhelného prachu, ale často je uváděna domněnka, že parník vezl i náklad americké munice pro Anglii. Ve vodách Atlantiku zahynulo 1 200 civilistů. Společnostem Cunard a White Star tak zůstalo po dvou velkých lodích.

V červnu velení admirality rozhodlo o nasazení oceánských parníků v dlouho plánovaném tažení u Gallipoli. První zde byly nasazeny lodě RMS Mauretania a RMS Aquitania.

Brzy však bylo jasné, že vylodění u Gallipoli je vojenskou katastrofou. Počty zraněných dosahovaly ohromných čísel a ukázala se potřeba velkých nemocničních lodí. Proto byla RMS Aquitania v srpnu přeměněna na nemocniční loď (její místo v přepravě jednotek zastoupil v září Olympic). V důsledku i nadále vzrůstajících počtů raněných bylo rozhodnuto, že ani Britannic nebude zahálet. Britannic převzalo námořnictvo 13. listopadu 1915. Loď byla opatřena pro tuto službu novým nátěrem. Byla také přejmenována na HMHS (His Majesty's Hospital Ship) Britannic a svěřena pod velení kapitána C. A. Bartletta.

Po úspěšném dokončení pěti cest na blízkovýchodní bojiště a návratu do Británie s nemocnými a zraněnými vojáky odplouval Britannic ze Southamptonu do řeckého Lemnosu odpoledne 12. listopadu 1916. Měla to být jeho šestá cesta Středozemním mořem. Okolo půlnoci 15. listopadu projel Gibraltar a přistál v Neapoli ráno 17. listopadu k obvyklému doplnění uhlí a zásob vody. Tím splnil první část své poslední mise.

Bouře zdržela loď v Neapoli až do nedělního odpoledne. Kapitán Bartlett se rozhodl po této přestávce pokračovat. Bouře se utišila až při ranním průjezdu Messinskou úžinou. Mys Matapan obeplouval Brittanic v prvních hodinách úterý 21. listopadu. Ráno vplul plnou parou 21 uzlů do průlivu mezi ostrovem Kea a mysem Sounion (nejjižnějším výběžkem provincie Atika).

21. listopadu 1916 v 8 hodin 12 minut Britannic najel na minu a za 55 minut se potopil. Díky blízkosti dalších lodí a řeckých rybářů, pevniny a teplotě moře bylo pouze 30 obětí. Těla pěti obětí nebyla nikdy nalezena.