César Franck

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

César Franck (10. prosince 1822, Lutych – 8. listopadu 1890, Paříž) byl belgicko-francouzský skladatel a varhaník.

Studoval na konzervatoři ve svém rodišti a už tehdy získával ocenění. V roce 1835 se s rodiči přestěhoval do Paříže a stal se soukromým žákem A. Rejchy. Po vstupu na konzervatoř (1837) pokračoval ve sbírání cen i zde. S výjimkou přechodného pobytu v Belgii žil od 1843 v Paříži trvale. Živil se nejprve jako varhaník, roku 1872 převzal na konzervatoři třídu varhanní hry, neoficiálně však vyučoval i kompozici. Odtud vyšli mj. d’Indy, Chausson, Vidal a s nimi i proud nové francouzské hudby, který se odklonil od tehdejší nadvlády opery v národním hudebním životě a vedl k založení ústavu Schola cantorum (1894).

Franck tvořil úsporně a prosadil se až svými pozdními díly; svou jedinou symfonii, velmi oblíbenou Symfonii d moll dokončil v 66 letech, neméně slavnou Sonátu pro housle a klavír A dur v 63 letech. Měkké kontury jeho melodiky, klasicky vytříbená forma a bohatá harmonie mu získaly ohlas u hudební veřejnosti, oceňující i skladatelovu mravní vážnost. Mimořádný je jeho význam v oboru varhanní skladby. Větší odezvu než oratoria Les Béatitudes (Blahoslavenství) a Rédemption (Vykoupení) získaly symfonické básně Eolidy (1877), Prokletý lovec (1883), Džinové (1885), Psyché (1888) a zvláště Symfonické variace pro klavír a orchestr (1885).

Další významné Franckovy skladby:

Preludium, chorál a fuga, Preludium air a finale pro klavír