Claymore
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Claymore je typ dvouručního meče původně skotských horalů a skotských žoldnéřů v Irsku v 15. století – 17. století a po změně významu tohoto slova pak jednoruční meč skotské armády od 18. století.
Původně se jednalo se o dvojbřitý, velký meč, který mohl dosahovat až 140 cm, jílec měl tento typ meče rovný s zpravidla kulovitou hlavicí, lístkovité zakončení záštity, kovová rukojeť bývala často potažená kůží. Čepele k tomuto meči byly většinově dováženy z Německa, což bylo patrnné na jejich vlastnostech.
Název Claymore se v 18. století stal názvem pro široké jednoruční meče s velkým košem na jílci. Tento typ mečů používala skotské pluky v britské armádě zhruba od první třetiny 18. století. Postupem času se z těchto měču staly meče ozdobné.
Tento meč je často zaměňován s mečem s názvem claybeg.
[editovat] Etymologie
Slovo claymore pochází z galského výrazu claidheamohmor, což v překladu doslova znamená velký meč.
