Divišov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Další významy jsou uvedeny v článku Divišov (rozcestník).

Divišov

znak
základní data
status:	městys
NUTS 5 (obec):	CZ0201 529621
kraj (NUTS 3):	Středočeský (CZ020)
okres (NUTS 4):	Benešov (CZ0201)
obec s rozšířenou působností:	Benešov
pověřená obec:	Benešov
historická země:	Čechy
katastrální výměra:	30,98 km²
obyvatel:	1428 (28. 8. 2006)
zeměpisná šířka:	49° 47’ 21’’
zeměpisná délka:	14° 52’ 42’’
nadmořská výška:	466 m
PSČ:	257 26
základní sídelní jednotky:	8
místní části:	8
katastrální území:	6
adresa úřadu městyse:	Obecní úřad Divišov Horní nám. 21-22 257 26 Divišov
starosta:	Jana Famfulíková
Oficiální web Oficiální web úřadu městyse E-mailová adresa

Městečko Divišov (v latinských textech Divischovium, v německých Diwischau) se nachází mezi městy Benešov a Vlašim, na 41 km dálnice Praha-Brno v Posázaví v okrese Benešov. Katastr obce má rozlohu 3098 ha. Obec a jeho okolí tvoří region Divišovsko. Obec Divišov se skládá z osmi místních částí - Dalovy, Divišov, Křesice, Lbosín, Měchnov, Radonice, Šternov a Zdebuzeves. V obci je registrováno v roce 2005 celkem 711 domů a 1411 obyvatel. PSČ obce je 257 26.

[editovat] Historie Divišova

Divišov bylo poddanské město, jehož založení spadá do období do doby vlády Břetislava I. před r. 1130. Zakladatelem obce byl Diviš, člen družiny knížete Břetislava.

Název obce je v 1. polovině 13. století zachyceno v podobách Divišov a Divišovice: „1218 … testis Dyuvis de Dyuviscov …1219 Diuis de Diuisoviz …“; poté se ustálila podoba Divišov. Tímto názvem bylo vyjádřeno, že jde o majetek Divišův. Osobní jméno Diviš, které je základem názvu městečka, je českou podobou řeckého jména Dionýsios, což znamená „bůh vína“, popřípadě též „božské dítě“; v češtině je možnost výkladu také jako „divoký“ (patrně vlivem formální podoby s přídavným jménem divý).

Na místě dnešní starobylé budovy děkanství, stávala tvrz, kolem které se začala tvořit osada. Před r. 1242 založil Zdislav, prvorozený syn Diviše z Divišova, hrad Šternberk (dnešní obec Český Šternberk). Pojmenován byl po původním erbu Diviše z Divišova, zlaté osmicípé hvězdě na modrém poli. Následně se tedy z Divišovců stal rod Šternberků, jež vlastní hrad do dnešních dnů. V průběhu roku 1545 byla osada Divišov povýšena na město, které získalo privilegiem krále Ferdinanda I. na žádost Jana Holického ze Šternberka práva tržní (pořádání sobotních trhů) a hrdelní (trestání zločinců). Město zároveň dostalo znak v podobě zlaté hvězdy, který připomínal pány ze Šternberka a městskou pečeť. O poměrech v Divišově vypovídá i Smolná kniha z let 1617 - 1751, která přetrvala hrozný požár v roce 1742, kdy téměř celé město lehlo popelem.

Od 17. října 2006 je Divišov opět městysem.

[editovat] Křesťanské památky

Divišovský kostel, který byl poprvé v literatuře uveden v roce 1350, byl původně klasickou gotickou stavbou inspirovanou tehdejší španělskou architekturou. Jak už v Divišově bývá zvykem, tak v roce 1742 vyhořel a požárem byly zničeny dokonce i kostelní zvony. Tři roky po tomto měšťští konšelé kostel, ve kterém se nachází kostelní rodinná hrobka rodu Šternberků, přestavěli v pozdně barokním stylu a byl ulit nový zvon, jenž pojmenovali Bartoloměj. Vysoká věž vystupující jako rivalit ze západního vstupního průčelí byla dokončena až roku 1793.Barokní kostel je jednolodní s presbytářem ukončeným segmentově a s obdélnými přístavky ( oratoř a sakristie ). Loď má strop s fabionem, presbytář sklenut plackou a v závěru lunetami. Vnitřní zařízení bylo sem dáno z jiných kostelů, kaplišek a chrámů (např. z Karlova chrámu v Praze raně barokní sloupový oltář , v nástavku s kopií Madony Ara coeli z roku 1760, sloupový pozlacený oltář sv. Kříže z roku 1687 a sloupový oltář sv. Václava z roku 1661; z klášterního chrámu sázavského rámový oltář sv. Prokopa s velkolistým akantem, z doby kolem roku 1700).

Dřevěná kazatelna je z roku 1751. Tehdejší barokní kazatelny převzaly polygonální formu pozdně gotických a renesančních ambon a zachovaly také tradiční rozdělení na řečniště s vchodem zpravidla ze strany a na vlastní stříšku, na níž vrcholila plastická výzdoba. Řečniště je architektonicky členěno pilastry a sloupky, dále zdobeno plastikami a reliéfy. Na vypouklém řečništi je mezi válečnými trofejemi a rokajovou výzdobou plastický alianční znak majitelů českošternberského panství Františka A. z Roggendorfu a Barbory Marie, rozené z Götzenu. Barokní sošky nad zpovědnicí a na pilířích kruchty jsou z první čtvrtiny 18. století. Na vnější stěně sakristie jsou zasazeny tři hluboce sešlapané figurální náhrobníky, . Na jednom je postava rytíře se šternberským znakem, na zbylých dvou ženské postavy se znakem roku pánů z Říčan. Pocházejí z konce 16. století.

Druhou památkovou budovou je barokní děkanství naproti kostelu, obytná patrová budova s mansardovou střechou, střední část průčelí má bosované lizény. Celkový tehdejší pohled na městečko z ptačí perspektivy od jihu zachytil v kresbě Antonín F. Zástěra v roce 1753.

Nyní je zde pochována Eliška, dcera krále Jiřího z Poděbrad, protože její matka Kunhuta, první manželka Jiřího z Poděbrad byla rozená ze Šternberka. V kostele se nachází i populární kopie obrazu Panny Marie Divišovské z římského kostela Ara coeli.

[editovat] Židovské památky

Vedle křesťanského a převažujícího protestanstského lidu žili do 20. století v Divišově i Židé, kteří si postavili svoji modlitebnu - synagogu. První zmínky o židech nalezneme v roce 1685, v 18.století zde žilo 10 rodin a nejvíce v roce 1888 - již celkem 133 osob. Za první republiky počet židů klesl na 20 osob žijících převážně v dnešní Šternberské ulici kolem synagogy vystavěné v pozdně klasicistním stylu s půlválcovou apsidou. Bohoslužby se konaly cca do 30. let 20. stol. Interiér osvětluje menší mosazný a zajímavý velký železný klasicistní lustr a řada nástěnných světel. Hlavní prostor zaujímají dvě řady s 10 lavicemi pro 5-6 osob (celkem 120 mužských sedadel). Pavidelné ohoslužby se zde konaly až do třicátých let 20.století, před druhou světovou válkou pouze o hlavních svátcích. V roce 1935 bylo veškeré kostelní zařízení převezeno do Benešova. Po r. 1950 budova adaptována na kadeřnictví, vnější vzhled byl zachován a v dnešní době je kompletně opravená a sídlí v něm muzeum mapující život židovského osídlení v regionu Divišovsko. Při obnově divišovské synagogy byl proveden archeologický a restaurátorský průzkum, dále zjištěna původní keramická dlažba, v sutích unvitř nalezena část původního železného lustru. Stavba je velmi dobře zachována, patrně chybí pouze Davidovy hvězdy na střeše a původní nápis nad vstupem.

Rabíni a správcové synagogy:

1852 - 1860 - Lazar Freund
1893 - 1905 - Jindřich Schwarzkopf
1906 - 1912 - Rudolf Glaser z Ledče
1913 - 1917 - Mojžíš Reither

poté nepravidelně zajíždeli do obce rabíni:

Adolf Loewy z Uhlířských Janovic
Alois Schircus z Uhlířských Janovic a
Rudolf Blán

Starostové židovské náboženské obce:

1892 - 1910 - Vilém Meisl
1911 - 1916 - doktor Alfréd Kafka
1924 - 1939 - Karel Justitz

Své mrtvé pochovávali na židovském hřbitově za městem od roku 1776. Dnes je možné tento hřbitov s barokními a klasicistními náhrobky nalézt u dálničního sjezdu Šternov. Druhá světová válka znamenala konec židovského obyvatelstva v Divišově.

[editovat] Obchod a průmysl

Na konci 19.století zde vznikla továrna na výrobu a zpracování sametu, jejiž plyše a samety byly na světové výstavě ve Francii na přelomu století vysoko oceněny. Tři roky po II. světové válce založil Jaroslav Simandl továrnu na závodní motocykly značky Jawa (původně ESO). V letech 1995 začala další etapa výstavby rodinných domů na východním okraji obce v lokalitě Vrcha (Vrchy). V roce 2004 došlo k plynofikaci a ke stavbě kanalizace v celé obci.