Fonologie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fonologie (fonémika) je lingvistická věda, která podobně jako fonetika zkoumá zvukovou stránku přirozeného jazyka. Na rozdíl od fonetiky ji však zajímají pouze zvukové rozdíly, které mají v daném jazyce nějakou funkci (schopnost rozlišovat význam). Fonologie je nauka o funkci hlásek, zatímco fonetika je nauka o tvorbě hlásek ve zvukovém ústrojí, jejich šíření a vnímání.
Foném je nejmenší zvuková jednotka, která odlišuje slova mezi sebou. Je zapisována grafémem, obvykle jedním písmenem, ale v češtině foném /x/ representuje grafém <ch>. Některé fonémy jsou shluky několika hlásek, např. /c/ je [ts], /č/ je [tš]; výsledkem je jednotný alofon. To však neplatí pro slova jako je dětství [ďectví] a větší [vječí], kde má před výslovností přednost etymologie. Avšak zápis obecné češtiny již etymologii nerespektuje: děcka.
Výslovnostní varianty fonému jsou alofony, např. /t/ a /th/ jsou v češtině alofonní: [t]. Abcházština má pouze 2 fonematické samohlásky, zatímco panžábština jich má 25. Rotokas má pouze 6 souhlásek a celkem 11 hlásek, zatímco !Xu~ má více než 100 a celkem 141 hlásek. Homonyma nejsou fonematicky rozlišitelná, např. různé významy slova oko, role či klika.
V případě, že jsou dvě samohlásky vedle sebe, to, aby se z nich nestala dvouhláska, zajišťuje ráz, např. do ucha [do?uxa].
V češtině se nerozlišuje foném N a NG („n“ ve slově náš proti „n“ ve slově banka), protože rozdíl mezi nimi nemůže měnit význam. V angličtině tento rozdíl hraje roli, viz např. thin vs. thing. Naproti tomu fonetika sleduje, jak se to které slovo správně vyslovuje, proto ji musí zajímat i rozdíly, které význam nerozlišují.
Fonologie také studuje zákonitosti, na jejichž základě dochází v daném jazyce k hláskovým změnám při ohýbání slov (nestuduje však ohýbání slov samotné, to je předmětem zájmu morfologie). Např. měkčení K na C při připojení přípony -e ke kmeni matk je způsobeno fonologickými pravidly češtiny.
[editovat] Podívejte se také na
[editovat] Reference
- Nikolai Sergeyevitsch Trubetzkoy: Grundzüge der Phonologie. In Travaux du Cercle liguistique de Prague 7. Praha 1939.
- Zbyněk Šiška: Fonetika a fonologie. Fragmenty přednášek. PF UP, Olomouc 2001, 37 pp.
