Gordianus I.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marcus Antonius Gordianus Sempronianus byl římský císař vládnoucí spolu se svým synem Gordianem II. krátkodobě v lednu 238 n. l. Jako panovníka jej lze považovat za pravý opak dosavaního císaře Maximina Thráka, jehož na trůn dosadila před třemi lety armáda. Zatímco Maximinus byl muž zhruba pětapadesátiletý, vojácké nátury a neurozeného původu, Gordianovi již táhlo na osmdesátku a jeho úřední kariéra byla příkladná – nejprve působil jako kvéstor, pak jako edil a prétor, následoval konsulát (mezi lety 220–222) a posléze funkce prokonsula Afriky (237).
Vzpoura v severoafrickém Thysdru, která prokonsula Gordiana vynesla nakrátko k moci, souvisela s všeobecným odporem vůči stávajícímu režimu. I když je pravděpodobné, že se Maximinovy krutosti a výstřelky zveličovaly (a zveličují), důležité je, že nespokojenost opravdu vládla – to dokazuje rychlost, s jakou senát Gordiana a jeho syna Gordiana II. uznal na trůně. Je také jasné, že šlo o velkou improvizaci. Oba vzbouřenci neměli po ruce dost vojenských jednotek a stačil rychlý zásah numidského legáta Capelliana, straníka Maximinova, aby se revolta zhroutila jako domek z karet. Gordiana II. stál boj s Capellianovými vojáky život, a když se o tom dozvěděl starý Gordianus, oběsil se. Od okamžiku proklamace uběhlo přesně dvacet dní.
Gordianova uzurpace se někdy vykládá jako projev odporu severoafrických velkostatkářů proti Maximinovu režimu. Je to možné, urozené kruhy císaře v lásce určitě neměly. Nelze také přehlédnout, že události zásadně otřásly Maximinovou pozicí a destabilizovaly poměry v římské říši na delší dobu. Nejviditelnějším výsledkem thysderské rebelie pak byla volba Gordianova vnuka Marka Antonia Gordiana téhož roku za císaře – ten se na římském trůně udržel až do roku 244.
